Následná a dlouhodobá lůžková péče

Následná a dlouhodobá lůžková péče

Podle zákona o zdravotních službách je lůžkovou péčí, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, vedle péče akutní též:

  • následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče (odborné léčebné ústavy, léčebny dlouhodobě nemocných); v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí,
  • dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí.

Hrazenými službami je i péče paliativní a symptomatická u osob v terminálním stavu poskytovaná ve speciálních lůžkových zařízeních hospicového typu. Jedná se o zvláštní lůžkovou péči podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pobyt v hospici může navrhnout praktický lékař nemocného, ošetřující odborný lékař, ale i rodina a blízcí klienta a samozřejmě sám nemocný. Žádost o přijetí do hospice vyplňuje ošetřující lékař nemocného, určujícím kritériem pro přijetí pacienta do hospicové péče je jeho zdravotní indikace (podmínkou přijetí je indikace terminálního stadia onemocnění potvrzeného vysílajícím poskytovatelem hrazených služeb či praktickým lékařem). Musí být také jisté, že se vyčerpaly všechny léčebné možnosti, které mohly nemoc vyléčit nebo zastavit. Pacienta nelze přijmout do hospice bez jeho „svobodného informovaného souhlasu“, který je součástí žádosti vyplněné lékařem.

Ve vlastním sociálním prostředí pacienta může být poskytována a z veřejného zdravotního pojištění hrazena tzv. domácí péče, tedy ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče poskytované v domácím prostředí pacienta. Požadavek na domácí zdravotní péči u pojištěnce může vystavit registrující praktický lékař, registrující praktický lékař pro děti a dorost nebo ošetřující lékař za hospitalizace (ten na dobu nezbytně nutnou, nejvýše však 14 dnů po ukončení hospitalizace). Důvodem k návrhu na domácí péči musí být takový zdravotní stav pojištěnce, který neumožňuje, aby se dostavil k ošetření/vyšetření do ambulantního zdravotnického zařízení, ale umožňuje jeho provedení v domácím prostředí (není tedy za tímto účelem nutná hospitalizace ze zdravotních důvodů). Za důvod nelze považovat sociální insuficienci pojištěnce a jeho rodiny, například problémy s dopravou z jiných než zdravotních důvodů.