Očkování malých dětí je důležitou složkou preventivní péče a ochrání dítě před nemocemi, které by mohly ohrozit i jeho život.

Očkovací program tzv. pravidelného očkování začíná pro všechny děti hexavakcínou, která je chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, hemofilovým infekcím, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.

Hexavakcínou se očkuje ve schématu 2+1: základní očkování se provede v době od započatého 9. týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou podanou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte. U nedonošených dětí se očkování provede třemi dávkami očkovací látky, podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky. V dalších letech bude dítě ještě v souladu s očkovacím kalendářem pro výše zmíněná onemocnění přeočkováno.

Děti ohrožené, splňující stanovená indikační kritéria, jsou navíc očkovány už v prvním měsíci života proti tuberkulóze. U nich se pak základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého 13. týdne po narození, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.

Dále jsou děti očkovány proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Základní očkování se provede nejdříve první den 13. měsíce po narození, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte. Druhá dávka očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se podá od dovršení 5. roku do dovršení 6. roku věku dítěte.

Očkovací kalendář i s dalšími potřebnými informacemi najdete na stránkách České vakcinologické společnosti. 

Všechna pravidelná očkování stanovenými vakcínami zdravotní pojišťovna plně hradí. Pokud však rodiče požadují očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny. Pravidelná očkování určuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Dítě může absolvovat i další očkování. Obvykle jsou doporučená pro děti určitého věku, hrazená i nehrazená z veřejného zdravotního pojištění.  Příkladem tohoto volitelného očkování hrazeného ze zdravotního pojištění vymezeným věkovým skupinám dětí může být očkování proti invazivním meningokokům, pneumokokům a papilomavirům. Hrazena je jak vakcína (v provedení nejméně ekonomicky náročném), tak její aplikace. Pokud si klient vybere vakcínu jinou než ekonomicky nejméně náročnou, musí si uhradit rozdíl v ceně. Na některá nehrazená očkování může klient čerpat příspěvek z Fondu prevence VZP (např. proti klíšťové encefalitidě).