K dalším skrytým zabijákům patří trvalý nezvladatelný stres, chronický zánět nízkého stupně, obezita, vysoký cholesterol a vysoký krevní cukr spojený s inzulinovou rezistencí. Hypertenze se s nimi velmi ochotně druží a pak s nimi dohromady tvoří tzv. metabolický syndrom. Často se však obejde bez nich a zahraje si v organismu svého nositele sólo. To však vůbec neznamená, že je méně nebezpečná.

Vždy od ní vede sice pomalejší, ale přímá cesta k ischemické chorobě srdeční, srdečnímu infarktu, mozkové mrtvici, onemocnění ledvin či zvýšenému riziku demence. To jsou však jen ta hlavní zdravotní rizika, ve skutečnosti je jich mnohem víc. Jak si tento skrytý zabiják buduje svá palebná postavení a jak a s jakým psychickým doprovodem uniknout z jeho dosahu, když už jsme se dostali do jeho zorného pole? Tohle je namístě si připomínat stále, nejen 17. května u příležitosti Světového dne hypertenze.

Od zdravé reakce k nemoci

Bez krevního tlaku, tedy síly, s níž krev tlačí na stěny cév, bychom doslova neudělali ani krok. Je bazální podmínkou, aby v těle řádně probíhal transport kyslíku, živin a hormonů do orgánů a tkání a aby z jejich buněk odcházely odpadní produkty. Další podmínkou řádného průběhu transportů jsou optimální míry tlaku, tedy pod 130 jeho horní hodnoty, dosahované při stahu srdečního svalu (systola), a pod 85 spodní, dosahované ve fázi, kdy je srdce v klidu (diastola). Měřeno pochopitelně v naprosto klidovém stavu, protože ve stavech neklidových lítá tlak nahoru a dolů v závislosti na míře naší tělesné a duševní námahy. Nejvýše stoupá během enormních výkonů, fyzických i duševních, nejníže klesá ve spánku, což vše je ovšem v řádu věcí. Naopak mimo řád zdraví jsou klidové hodnoty tlaku 140/90, značící vysoký krevní tlak, natož vyšší než 180/120, kdy jde o hypertenzní krizi.

Aby tlak i vše, co má na starosti, trvale zůstávalo v řádných mantinelech, o to se starají regulační, regenerační a uzdravovací síly organismu, jež jsou mimořádné. Stejně tak mimořádná je však lidská schopnost zabezpečovací potence vlastního těla narušovat až k ničení. Není nijak nápadná, jejím živlem je prostá pasivita: Jestliže život po člověku nevyžaduje, aby se intenzivně hýbal, stačí se nehýbat; jestliže nás nějaká součást dennodenního životního zápřahu trvale stresuje, stačí zahánět stres pasivní zábavou s přemírou dobrého jídla a pití. 

Co pak s vysokou pravděpodobností následuje? „Vysoký krevní tlak je zpočátku zdravou reakcí, protože organismus zkouší překonat tyto překážky zvýšeným tlakem, aby nadále zabezpečil svou soběstačnost. Pokud však tento stav trvá příliš dlouho, utvrdí se v nezávislosti na vnějšku a stane se chronickým; organismus to pak už vůbec neumí jinak. Tak se vysoký krevní tlak nakonec stane nemocí,“ píše německý lékař Thomas Breitkreuz.

A co se pak děje v cévách rozvádějících krev do těla? Zvýšený tlak natrhává jejich jemnou vnitřní výstelku, něco jako kůžičku, čímž se v nich snadněji tvoří usazeniny, plak. Zpočátku je nově se tvořící výstelka stačí zakrývat, avšak posléze se i ona trhá, obsah pod ní se dostává ven a přímo magnetickou silou přitahuje krevní destičky (trombocyty), které se společně s částicemi plaku usazují a vytvářejí krevní sraženinu. Na ní se dál zachytávají krevní částice, sraženina se zvětšuje, až cévu ucpe nebo se utrhne a s krví putuje dál, dokud v nějaké menší cévce neuvízne. Ucpání koronárních cév, odpovědných za prokrvování srdečního svalu, vede k srdečnímu infarktu, ucpání mozkových cév k mozkové mrtvici.       

Čas jako tok

V houfu obtíží metabolického syndromu se hypertenze a distres na první pohled ztrácejí, zaujímají v něm však v určitém smyslu výsadní postavení. „Nejčastější příčinou vysokého tlaku je přílišná aktivita sympatického nervového systému, ke které přispívá akutní a chronická stresová reakce,“ uvedl loni na odborném webináři internista prof. Miroslav Souček. Proto se často hypertenze v rámci metabolického syndromu objevuje jako první a další projevy přicházejí později, proto sama o sobě a bez dalšího doprovodu často postihuje i mladé lidi.

Vysoký krevní tlak se rozvíjí dlouho a dlouho také o sobě nedává vědět. Může sice vyvolávat bolesti hlavy a na hrudi, zmatenost, šum v uších, nepravidelný tep, únavnost, rozostřené vidění či krvácení z nosu, ale postižení si tyto projevy s hypertenzí téměř nikdy nespojují. Že jí trpí, se nejčastěji dozvídají při prohlídce u lékaře. A protože zmíněné příznaky se u nich dostavují řídce nebo vůbec, užívají nezřídka velmi laxně antihypertenziva, která jim lékař předepíše. „Přitom právě mladí pacienti jsou v konečném důsledku vysokým tlakem ohroženi nejvíce, protože u nich lze předpokládat, že bude kumulativně působit po nejdelší dobu,“ upozorňuje kardioložka MUDr. Petra Vysočanová.

Avšak právě tento faktor má i svou skrytou kladnou stránku, která každému hypertonikovi dává do ruky šanci zbraně skrytého zabijáka a jeho věrných zneškodnit. Vysoký tlak si přece dává načas, než udeří. Při jeho včasném záchytu je tudíž také čas na rozmyšlení a postupné nasazování protizbraní.

Čas jako náplň

Jenže! Obvyklá a přirozená reakce na lékařovu informaci, že má člověk vysoký tlak, že bude brát léky a měl by změnit životní styl, je pocit, že pochybil, že je něčím vinen, a proto musí být potrestán určitým omezením. S vinou v hlavě se druží také pocit, že dobrý život zase začne, až trest skončí, kdy už si člověk zase bude moci dělat, co chce.

Tou první protizbraní je tudíž naplno si parametry oné časové dimenze uvědomit. Že s vysokým tlakem nemusí jít o nepříjemnou životní přestávku, ale o aktivní, objevné a v lecčem překvapivé hledání nové životní náplně. A aktivita, objevy a překvapení jsou kořením života!

Jistě že ne vždy to bude snadná záležitost. Distresu se nelze zbavit nějakou velkou ranou, jako je tomu například u kouření, kde nic jiného nezbývá. Distres vyžaduje trpělivou analýzu a sebeanalýzu, kde má své zdroje. Ničí mě v práci nepříjemný šéf? Nejsou však v jeho neustávajícím toku požadavků věci, na které lze říci ne, a tak si odlehčit? Nemohu se v některých činnostech zlepšit nebo v práci jinak zvýšit svůj vliv, a zvýšit tak svou pracovní pohodu?

Nemohu tak získat i trochu víc času? Jestliže mi práce sebrala čas na sport a koníčky, co se k něčemu z toho vrátit? A když na pohyb moc nejsem, co aspoň chodit z práce domů pěšky? Vždyť tam, kde žiju, je přece tolik zajímavých míst, pohledem na které si procházku zpříjemním. Taky jsou tu kola a elektrokola…

A co jídlo? Neodbývám se stereotypně jedním a tím samým? Vždyť jsou tu makrobiotické restaurace nebo podniky, kde vaří cizí kuchyni, zdravější a chutnější, než je ta česká s knedlíky a v podstatě bez zeleniny. Při večeřích můžu taky s lecčím chutným a zdravým zaexperimentovat. A co takhle se o tom všem s nějakým odborníkem poradit?    

I tudy vede perspektivní cesta, proto před časem v Olomouci spustili preventivní pacientský program Nebuď pod tlakem aneb Zpátky k optimálnímu krevnímu tlaku vlastními silami. Program pro pacienty s hypertenzí ve věku 18–60 let nabízí pomoc kardiologa, obezitologa, psychologa, odborníka na pohyb či nutričního terapeuta. Účastníci si jej nemohou vynachválit.

Jak vidno, jde o to, postupnými zvladatelnými kroky zasáhnout jádro, nabýt lepší životní pocit a poté přejít k detailnějším souvislostem. A nakonec si člověk uvědomí jednu důležitou věc – největší výhoda hledání je, že je neomezené a nemusí nikdy skončit.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna