Pokud si partner všimne, že během spánku přestáváte dýchat a zároveň chrápete, může se skutečně jednat o tzv. syndrom spánkové apnoe. Jde o jednu z nejčastějších poruch spánku, při které dochází k opakovaným zástavám dechu během noci. Častým doprovodným příznakem bývá hlasité chrápání, ale i nadměrná únava přes den, sucho v ústech, bolesti hlavy typicky ráno po probuzení či poruchy koncentrace. Toto se může projevit i jako mikrospánky během dne, např. i při řízení motorového vozidla. Neléčený syndrom spánkové apnoe může vést k závažným zdravotním komplikacím a k rozvoji onemocnění srdce a cév, jako je vysoký krevní tlak, srdeční arytmie, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda aj. V poslední době je také studován vliv syndromu spánkové apnoe na vznik metabolických poruch, např. cukrovku 2. typu nebo obezitu. Proto je důležité nepodceňovat příznaky a včas vyhledat lékaře.

Hlavní typy spánkové apnoe jsou:

• Obstrukční spánková apnoe (OSA) je nejčastější. Ve spánku dochází vlivem uvolnění svalů k zablokování dýchacích cest a tím k zamezení dýchání, přičemž aktivita mozkového centra pro dýchání zůstává aktivní. Příčinou bývá zúžení nebo kolaps tkání nejčastěji v oblasti kořene jazyka a měkkého patra. Nedostatečný přísun kyslíku do organismu s následným poklesem jeho hladiny v krvi mozková centra vyhodnotí a okamžitě aktivují krátké probuzení, aby se obnovilo dýchání. Tato probuzení bývají tak krátká, že si je pacient obvykle neuvědomuje. Celý proces se může opakovat mnohokrát během noci a brání tak dosažení hlubokého spánku, který je nezbytný pro regeneraci organismu.
• Centrální spánková apnoe (CSA) je méně častá než obstrukční spánková apnoe. Pacienti s CSA mají poruchu centrálního nervového systému. Dýchací centrum v mozku nedokáže spustit dýchání, ačkoliv jsou dýchací cesty normálně průchodné.
• Smíšená spánková apnoe představuje kombinaci obou předchozích.

Na základě čeho se stanovuje diagnóza syndromu spánkové apnoe?

Při podezření na syndrom spánkové apnoe (například kvůli hlasitému chrápání, pauzám v dýchání během spánku nebo nadměrné únavě přes den) by měly první kroky vést k praktickému lékaři. Ten může kromě základního vyšetření provést v některých případech i screeningové vyšetření, a to formou domácího měření flow a saturace kyslíku. Pacient si vyzvedne přístroj, který si večer před ulehnutím nasadí. Během noci probíhá monitorace průtoku vzduchu a saturace se záznamem do přístroje. Ráno pacient přinese přístroj se záznamem k vyhodnocení. V případě podezření na onemocnění doporučí praktický lékař vyšetření u specialisty akreditovaného spánkového centra.

Vyšetření u specialisty spánkového centra

Při vstupním vyšetření tento lékař zjišťuje mimo klinických příznaků i rizikové faktory vzniku spánkové apnoe.  Následuje polygrafické nebo polysomnografické vyšetření. Pacient stráví jednu noc s přístrojem, který sleduje dýchací pohyby, hladinu kyslíku v krvi, pohyby hrudníku a další parametry celonoční spánkové monitorace. Na základě těchto údajů lze určit, o jaký typ a jak závažnou formu apnoe se jedná. Toto vyšetření může probíhat v nemocnici nebo doma, výběr způsobu a typu vyšetření je plně v kompetenci lékaře spánkového centra. Každý pacient se syndromem obstrukční spánkové apnoe by měl také absolvovat vyšetření průchodnosti horních cest dýchacích otorinolaryngologem (ušní, nosní, krční). Na základě výsledků monitorace spánku a eventuálně dalších vyšetření je plánován léčebný postup.

Jaké možnosti má dospělý pacient při léčbě?

Léčba závisí na závažnosti a typu spánkové apnoe a její součástí by měla být vždy režimová opatření. Patří sem snížení tělesné hmotnosti při nadváze nebo obezitě, zdravý životní styl (omezení alkoholu, kouření, léků na spaní a jiných návykových látek). Důležitá je také správná spánková hygiena. U středně těžkých a těžkých forem syndromu obstrukční spánkové apnoe se používá přístroj pro léčbu přetlakem (CPAP/BIPAP), který pomocí mírného tlaku vzduchu udržuje dýchací cesty během spánku průchodné. Je to dosud nejúčinnější léčebná metoda využívaná u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe. Pacient spí s dýchací maskou napojenou na přístroj, což některým pacientům může činit obtíže, ale s vhodně vybraným typem přístroje i dýchací masky je účinnost této metody velmi vysoká. Důležitá je také motivace pacienta přístroj pravidelně používat. Pacienti po úspěšném nastavení přetlakové léčby často uvádějí výrazné zlepšení kvality spánku, mají více energie a lepší koncentraci. Není-li nastavení přetlakové léčby úspěšné nebo se jedná o pacienta s lehkým stupněm syndromu spánkové apnoe, lze po zvážení příslušného ORL specialisty provést chirurgický zákrok ke zprůchodnění dýchacích cest. Tyto zákroky mohou také zlepšit toleranci používání přístroje pro léčbu přetlakem. Samostatná operace bez použití přetlakové léčby má však nižší účinnost.

Další metody, jako polohová léčba nebo použití mandibulárního protraktoru (zařízení, které je v ústech a předsunuje dolní čelist během spánku), jsou také využívány především při nemožnosti nastavení přetlakové léčby nebo u lehčích forem syndromu obstrukční spánkové apnoe. U pacientů s centrální nebo smíšenou spánkovou apnoe či s prokázanou hypoventilací (stav, kdy dochází k vzestupu oxidu uhličitého a k poklesu kyslíku v krvi vlivem nedostatečného dýchání) jsou využívány ventilační přístroje vyšší řady.