Přestože v Česku je jednodenní chirurgie relativně novinkou, její úplné počátky sahají až na přelom 19. a 20. století. V letech 1899 až 1908 provedl skotský lékař James H. Nicoll bezmála 9 tisíc operací jednodenních chirurgie, přičemž pacienty byly děti. K nejčastějším výkonům patřila operace kýly, rozštěpu patra či operace pro nápravu deformit nohy.

Masivní rozvoj nastal s rozvojem miniinvazivních operačních metod, především laparoskopie a artroskopie. Tyto postupy umožňují snazší hojení ran a zkrácení pobytu pacienta v nemocnici. K nejčastějším výkonům patří např. operace žlučníku, kýly, chronického zánětu slepého střeva, hemoroidů či křečových žil. Jde vždy o plánované zákroky.

Výkony VZP hradí formou balíčkové úhrady. Možnost poskytovat jednodenní péči mají jak ambulantní, tak lůžková zdravotnická zařízení, která splňují požadavky na personální a přístrojové vybavení. Zároveň ale musí mít i lůžkové zázemí klasické nemocnice, aby bylo možné řešit případné komplikace spojené s operací.

V roce 2012 bylo klientům VZP provedeno v jednodenní péči celkem 13 757 výkonů, z toho 6 404 v ambulantních zařízeních a 7 352 v lůžkových zařízeních. Celkem jde tedy oproti roku 2009 o nárůst o 383 %. V současné době jsou nasmlouvané kapacity dostatečné a poskytují i rezervu pro další růst. VZP nicméně nevylučuje, že do budoucna se může síť poskytovatelů jednodenní péče rozšiřovat. Z hlediska odbornosti s převahou zvítězila chirurgie (8 597 výkonů) s odstupem následovaná ortopedií (3 202).

Význam jednodenní chirurgie, kdy pacient přichází do nemocnice jen na samotnou operaci a druhý den odchází do domácí péče, spočívá nejen v ekonomické výhodnosti pro VZP. Do úspor je nutno započítat také menší riziko tzv. nemocničních infekcí, rychlejší návrat do práce, či možnost zkrácení čekacích lhůt na operace.

Pro pacienty je většinou lákavé zejména to, že pooperační dobu tráví doma, ve svém prostředí a se svými blízkými. Zároveň ovšem musí počítat s tím, že je na ně kladena větší zodpovědnost – značnou část předoperační i pooperační doby jsou bez dohledu zdravotnického personálu a je tedy na nich, nakolik jsou disciplinovaní a řídí se pokyny lékařů. Větší nároky jsou kladeny také na pacientovy blízké, protože po výkonu a propuštění z nemocnice je obvykle nutné, aby nemocnému někdo pomohl a dohlédl na něj.

Mgr. Oldřich Tichý
vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí