Po více než dvou letech dohadů je tu první krok ze strany státu na cestě k možné dohodě mezi zdravotními pojišťovnami a soukromým Protonovým centrem na léčbě lidí s nádory. Protonová terapie je šetrnější než běžné ozařování, neponičí tolik okolní tkáň.

Ve vyhláškách, podle nichž se péče hradí a díky nimž se v Česku uznávají nové terapie, už má proton svůj kód a také návrh bodového ohodnocení. To jazykem pojišťoven znamená částku, jakou si stát představuje, že by mělo jedno ozáření pacienta stát. Je to zhruba 19 tisíc korun.

To je pouhá polovina toho, kolik si dnes Protonové centrum účtuje za pacienty Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP). Jejich vztah je nyní napjatý: největší zdravotní pojišťovna se s majiteli Protonového centra nedohodla na počtu pacientů ani na ceně za léčbu a místo toho posílá své klienty s nádory přednostně do německého Mnichova.

„U posledních šesti pacientů, kteří se léčili v Praze, bychom měli v průměru zaplatit 1,2 milionu korun za jednoho, což je dvojnásobek toho, co platíme za léčbu v Mnichově,“ řekl mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Protonové centrum to zdůvodňuje tím, že VZP není jeho smluvním partnerem, proto nemá nárok na výhodnější ceny. Je tedy jasné, že ač stát svou představu o ceně vtělil do vyhlášky, Protonové centrum ji jakožto soukromá firma nemusí přijmout a bitva o cenu léčby a o to, kde se budou čeští pacienti léčit, zřejmě ještě bude dlouho pokračovat.

Důležité však je, že lékaři se rychle osmělili a posílají pacienty na proton čím dál častěji. Svědčí o tom statistiky: před dvěma a více lety, kdy v Česku protonová léčba dostupná nebyla, lékaři posílali do zahraničí zhruba tři pacienty ročně. Loni už jich na proton poslali dvacet a letos, ač rok ještě nekončí, už 38. A to jde jen o údaje z VZP, která se stará o 65 procent Čechů. „Jednak obrovsky stoupla poptávka u pacientů a pak: nabídka vytváří poptávku. Tedy když už to tu je, tak proč to nevyužívat,“ říká David Feltl, ředitel ostravské fakultní nemocnice a radiační onkolog.

Toto vysvětlení se objevilo také ve zdůvodnění, proč s touto léčbou počítá i návrh novely zákona o zdravotním pojištění. V důvodové zprávě se píše, že jde „o reakci na množící se žádosti pojištěnců o úhradu protonové péče“.

David Feltl dál vysvětluje: „Jinak se nezměnilo nic. Stále jsou tři skupiny pacientů: špička ledovce, pro niž je proton vhodnější, a ti léčbu dostali tehdy i teď. Pak ti, kteří ji nepotřebují. A mezi nimi je šedá zóna, pro něž je vhodná běžná i protonová léčba. Právě tady se tvoří ti noví pacienti protonu.“ Přitom pro to, kdo se hodí na léčbu protonem, existují jasná kritéria z hlediska diagnózy. Navíc se kolegium odborníků z různých oblastí musí shodnout, že pro pacienta je jedinou šancí právě proton. Jinak pojišťovna léčbu neproplatí. Přesto existují pracoviště, odkud pacienty posílají na proton častěji než odjinud.

„Je třeba se podívat, kdo sedí ve vědecké radě Protonového centra, kde ti lidé pracují a kolik pacientů od nich odchází na proton,“ poukazuje ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jan Žaloudík na další možný důvod, proč se najednou skokově zvyšuje počet lidí potřebujících protonovou léčbu.

Podle něj například nemocnice v Motole jeví větší ochotu posílat pacienty na proton než jiné nemocnice. „My se však nemůžeme podepsat pod to, že je pro pacienta proton jediným možným řešením, když víme, že ne. Oba druhy záření nádor zabijí a jaký je rozdíl, zda je to šavlí, nebo mečem?“ říká Žaloudík.

A dodává, že Česko se neumí vyrovnat s obřími investicemi ve zdravotnictví. „Že je proton ve vyhlášce, znamená, že je to pokus vyrovnat se s tím, že tu je. Zajímavé však je, že to šlo tak rychle, když je tu mnoho jiných nezbytných terapií, které na zařazení čekají už šest let marně.“

Fakta

Protony vs. běžná léčba

Protonová léčba: Z cyklotronu (urychlovače částic), kde se štěpí vodík, vystřelí velkou rychlostí svazek protonových paprsků a zasáhne (počítačem a magnety přesně navigovaný) cíl: nádor v těle pacienta. Tam se rozprskne, zasáhne přitom i menší oblast před nádorem, ale tím jeho působení končí, nepokračuje dál za nádor. Zničí tedy rakovinné buňky a zároveň je až o třetinu šetrnější k okolní tkáni. To je důležité pro úzkou skupinu nádorů, které jsou v blízkosti míchy či za očima nebo v mozku a kde se dá tělo pacienta pevně zafixovat.

Běžná, fotonová léčba: Jde o ionizující záření obvykle z lineárního urychlovače. Svazek fotonů je nasměrován na nádor, který zničí, ale prochází tělem dál. Zdravé buňky se z ozáření vzpamatují, nádorové ne. Zdánlivá nevýhoda – že paprsek zasáhne i část okolí – se mění ve výhodu u nádorů v okolí měkkých tkání, kde tělo člověka nelze zafixovat: vnitřní orgány se neustále pohybují a člověk také dýchá. To znamená, že reklamou propagované ozařování u nádorů prostaty protonem může mít horší výsledek než foton.

Zdroj: MF Dnes
Autor: Lenka Petrášová