Jak obvyklé – partner nebo potomci provedou něco, po čem v člověku vzkypí žluč, načež se rozhoří spor, v horším případě prudká hádka. Mimochodem, všimli jste si, že po prázdninách, s přechodem k běžné životní rutině střetů podezřele přibývá? Každý máme nějakou představu, jak tlumit jejich ostří a dopady, a každý také víme, že vtip je skvělé rozpouštědlo vzbouřených emocí. Proto se zde před časem v roli neutralizační chemikálie rodinné komunikace objevily filmové hlášky. Dnes to bude jiná látka – přehánění s oním přívlastkem řádné ve smyslu prospěšné.

Kudy vedou emoční výhybky

Pár jede autem, a jak spěchají, odbočí na špatnou cestu. Vypuká hádka, kdo a pro jaké jeho špatné, v hádce přeháněné vlastnosti to zavinil. Kudy komunikačně jinudy?

Ona: „Muselo ti to dát spoustu práce, drahý, zařídit u krajské správy silnic, aby asfaltovali zrovna tady, kde je poblíž vyhlášený motel.“ On: „Miláčku, jako vždy jsi geniálně odhalila můj tajný plán.“ Ona: „Předpokládám, že to grilování, kam jedeme, jsi odpískal, takže se ubytujeme, dáme si skvělou večeři a pak…“ On: „No víš, to romantické apartmá mi slíbili až na příští víkend, takže dnes jenom zavolej, že se zdržíme.“ Ona: „Škoda, ale stejně musím říct, že starostlivost, s jakou pečuješ, abych s tebou prožívala permanentní pocit štěstí, mě dojímá.“

Jiná situace – oba přicházejí domů z práce a první, na co narazí, je špinavá podlaha a hromada neumytého nádobí. Začíná hádka, v níž ona se stylizuje do role obětavé a zneužívané služky, on se brání, že z něj dělá boxovací pytel její ženské náladovosti.

Mohlo by to však vypadat následovně. Ona: „Ne, chraň tě pánbůh brát ten kyblík do ruky. Na internetu nedávno psali o nějaké studii, že když chlap pravidelně myje podlahu, oslabuje to jeho kognitivní schopnosti.“ On: „Člověče, to já zase narazil na jiný, kde vědci dokazovali, že sice trochu jo, ale že to taky zvyšuje mužnou sílu. No a ta prý zase mocně povzbuzuje ženskou chuť připravovat chutné večeře.“ Ona: „Možná, koneckonců mně už ty věčný párky taky lezou krkem.“

Podívají se na sebe a jejich pohledy říkají, že dnešní večer by pro ověřování vědeckých poznatků mohl být docela příhodný. Samozřejmě za jistých předpokladů – že nádobí se včas dostane do myčky a podlaha bude jako zrcadlo, což by po hádce nemusela být až taková samozřejmost.    

V dalším partnerském aranžmá on doma zvládá práce, na které jsou zapotřebí řemeslníci. Občas si však vjedou do vlasů, že ona na jeho výkonnost moc tlačí a že jemu všechno příliš dlouho trvá, protože v rámci odpočinku příliš často zavítá do blízkého hostince. Takže co třeba…

Ona: „Kdy se dáš do těch schodů?“ On: „Jen co si všechno promyslím a naplánuju.“ Ona: Já vím, že jsi v tomhle důkladný, že přípravu nepodceňuješ, jenom jsi po ní posledně usnul jako dřevo. Takže bych ráda věděla, kde budeš plánovat, jestli doma nebo ve své kanceláři.“ On: „Jasně že U Malinů. Takové experty, kteří se tam scházejí, nikde jinde nenajdu. Těch zkušeností, odborných konzultací, cenných kontaktů… Jestli chceš, pojď tam se mnou, ve dvou si všechno líp zapamatujeme a můžeme to doma probrat.“ Ona: Vydrž, pověsím prádlo a můžeme vyrazit do té tvé Projekty U Malinů. Ale do osmi jsme zpátky, mám v telce seriál.“ On: „Spolehni se, ale uznej, že do něčeho, jako jsou schody do patra, se nemůžu pustit jen tak, bez odborné podpory.“     

Pokud jde o modelové situace, nesmíme zapomenout na děti. Rodič: „No to je zase přehlídka. Čtyřka z fyziky, koule z chemie, matika taky nic moc.“ Dítě: „Tyhle předměty mě nebaví.“ Rodič: „V tom případě si beru tvůj mobil a počítač.“ Dítě: „To nemyslíš vážně, to nejde!“ Rodič: „Jak to! Tyhle věci jsou jen aplikované matematické, fyzikální a chemické zákonitosti, které tě nebaví, takže je naprosto logické, abych si mobil s počítačem odnesl.“ Dítě: „Co mají nějaký blbý zákonitosti co dělat s mými hrami, instáčem a konec konců taky učením?“ Rodič: „Jenom tolik, že když tyhle hejblátka nebudeš používat jenom pro zábavu, ale začneš trochu rozumět jejich technickému i informačnímu obsahu, měly by tvoje schopnosti růst. Jenže tvoje známky o ničem takovém nesvědčí.“ Dítě: „Takže co bude?“ Rodič: „Budeš sedět na počítači déle než dosud!“ Dítě: „Cože? Jak to?“ Rodič: „Půlku toho času strávíme spolu. Budeme hledat z chemie, fyziky i jiných předmětů věci, o nichž nemáš tušení a které ti kompjútr ukáže líp a zajímavěji než učebnice. Pak si můžeš třeba pařit a chatovat.“

Jedy a protijedy    

Je jasné, že o zklidnění napjaté situace nerozhoduje ani tak obsah dialogu jako jeho tón. Lze si snadno představit, že dialog začne úplně stejně jako v minulé kapitole, ovšem s opačným znaménkem. Partneři si dají záležet, aby nešlo přeslechnout sarkasmus a ironii mající druhého co možná nejvíce ponížit. Pak je přechod do klasického hašteřivého modu jen otázkou vteřin, maximálně minut.

U hádek nebývá nejhorší výbuch samotný, těžko zůstat v klidu, když ten druhý zasadí našim představám, plánům či očekáváním drsný knokaut; navíc jak rychle propukají, tak rychle také uhasínají. Jde o něco jiného – po některých ostrých vzplanutích do mysli pronikají kapky jedu. Jejich účinnou látkou je neřádné nehorázné přehánění, které ne a ne zmizet, i když už je dávno po sporu a vše doma běží v rámci zavedeného normálu. Jejich jedovatost spočívá v potenci pomalu a dlouhodobě měnit obraz oponenta v našich očích.

Účinkují tak, že vnímání blízké osoby ve finále zestereotypizují, přidělí jí ne úplně hezké jméno a přisoudí ne úplně kladné vlastnosti. Může se tak stát, že se partner už natrvalo promění v puntičkářskou hysterku, otrokáře znajícího jen své ambice, línou bordelářku či všeználka, co všem jen radí a sám nic nedělá. Ratolestem hrozí proměna v bezperspektivní pařiče, co kašlou na školu. Nejdou-li pak tyhle nálepky sundat, mohou rodinu časem potopit do vztahového bahna.

V něm pak hádky řeší už jen jediné – vítězství. Buď já, nebo ona; buď on, nebo já, to je, oč ve sporech partnerů, kteří už nemají v úctě jeden druhého, běží. Pocit výhry nebo aspoň remízy pochopitelně ničím takovým není, je pouze psychickou pilulkou eliminující pocity ponížení.   

Hádky jako kapky jedu proto vyžadují nějaký protijed. Ten nebývá snadno k dostání, je však namístě jej trpělivě hledat. Třeba že se člověk vztahovému jedu co nejčastěji – a nejlépe s vtipem – vyhýbá. Určitě jste si toho všimli a leccos i vyzkoušeli. Stejně jako skutečnosti, že existuje nejen zdraví fyzické, ale také zdraví vztahové. A každé zdraví vyžaduje prevenci, s níž je nejlépe začít včas.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna