Předčasňátka mají svůj Světový den předčasně narozených dětí, připadající na 17. listopad. V tento den se mnoho významných staveb, budov a míst zahalí do purpurového hávu, ovšem u nás k tomu dojde již v předvečer světového dne, aby se nekryl s naším 17. listopadem.

Purpur jako vyjádření srdečné lásky a oddanosti jasně naznačuje, že drtivá většina u nás předčasně narozených dětí je chtěná, vítaná a milovaná a že vděk za jejich příchod na svět náleží lékařům a sestrám v neonatologické péči, v Česku špičkové, ale také gynekologům v terénu i centrech asistované reprodukce, kteří leckdy doslova čarují, aby ženy přišly do jiného stavu. Je pak nabíledni, že prioritou mnoha českých potenciálních rodiček je nalezení té uzoučké pěšinky, po které se dá dojít k otěhotnění a porodu.

Je to trochu Sofiina volba

Nedonošených dětí u nás rok od roku přibývá, v současnosti se jejich počet pohybuje okolo devíti tisíc ročně. Ke zdravotním důvodům, jež je vyhánějí z mateřského lůna předčasně, patří například nitroděložní infekce, poruchy funkce placenty, anomálie plodu, skutečnost, že díky pokroku v metodách umělého oplodnění rodí i ženy, které by jinak zůstaly bezdětné, a řada dalších. Podstatné však je, že celým fenoménem prolíná jeden významný leitmotiv, jehož povaha až tak se zdravotními důvody nesouvisí – výrazně se zvyšující průměrný věk rodiček.

Že dnes žena rodí běžně i v pětatřiceti a výš, není tak úplně její výmysl, natož nějaký kapric. Technologický a sociální pokrok ji sevřel do kleští – na jedné straně jí dal historicky nevídanou šanci doškrábat se stejně vysoko jako muž. Avšak na pořádné vzdělání, slušnou, plně nezávislou a naplňující existenci a chlapa, který bude jakžtakž ladit s jejími díky vzestupu přirozeně zvýšenými nároky, dosáhne jedině za cenu, že odloží děti na později, „až nazraje čas“. A leckdy je odklad hodně dlouhý, protože naznačený životní běh je výrazně konkurenční a nebývale citlivá záležitost.

Proto má tento trend ještě další výraznou odvrácenou stranu. Ve věku, který je na zdravý porod tak akorát, tedy čtyřiadvacet a klidně i výrazně méně, dnes nejčastěji rodí ty, jejichž šance jsou ve zmíněném běhu za životem de luxe o dost snížené nebo dokonce minimální. Není výjimkou, že se topí v životním rybníku plném kalů – nejisté a špatně placené práce, chudé výživy, nikotinismu, abúzu alkoholu i drog. Dítě pak nebývá završením životních plánů, ale čímsi na způsob vedlejšího efektu – produktem naivity či „rafinované“ strategie, jak si udržet polétavého partnera či jak přitáhnout náhradního otce.  

Zmíněné trendy jen tak něco nezvrátí, ledaže by nějaká chytrá hlava přišla na to, jak ženy s vyššími životními ambicemi přimět, aby rodily včas. Musely by k tomu mít reálný důvod, jejž dnes nemají, což však neznamená, že leccos nelze zlepšit.  

A teď čaruj, doktore

Na rozdíl od věku, kdy bude rodit děti, zdraví svého urogenitálního traktu, mající na pravděpodobnost předčasného porodu dopad, může ovlivnit každá žena. „V posledních dvou dekádách jsem zaznamenal výrazný pokles zánětů horní části urogenitálního traktu, zato dnes takřka není týdne, aby ke mně nepřišla žena se zánětem dolního genitálního traktu, projevujícím se výtoky,“ říká gynekolog Bohdan Haltmar a dodává: „Když jsem ještě před lety na základě kultivace a nálezu předepisoval celková i lokální antibiotika, často docházelo k tomu, že jsem ženu měl za dva až čtyři týdny v ordinaci zpět, s novým výtokem, kdy kultivace odhalila něco jiného než při první návštěvě. U jiné byl nález dokonce tentýž, často se roztočil začarovaný kruh devastující ženin sexuální život.“

U vulvovaginálního dyskomfortu nepanuje odborná shoda o příčinách krom toho, že na jeho častém výskytu a zacyklování má svůj podíl moderní způsob života, oslabující obranyschopnost a rovnováhu organismu. Proto dr. Haltmar široce využívá akupunkturu, fyto- a vitaminoterapii, spolu s detoxikačními postupy založenými na podávání tělu vlastních látek. „Hodně lidí má dnes střevo ve špatném stavu. Je-li propustné, mikrobi z něj přecházejí přes lymfatický systém do pochvy nebo močových cest. Teorie, již jsme se učili na fakultě, že zdrojem je přímá kontaminace stolicí, je dle mého názoru mylná,“ popisuje své zkušenosti gynekolog.

Celostními metodami dokáže dr. Haltmar řešit většinu gynekologických obtíží. „Podmínkou je, aby žena pochopila jejich princip, přestala vyžadovat ‚kouzelnou pilulku‘, začala se sledovat a sama něco dělala. Avšak ne každá se na tuto vlnu dokáže naladit,“ vysvětluje, proč běžně využívá i postupy standardní medicíny. Například vyžaduje-li žena s preklimakterickými obtížemi, poruchami menstruace či děložními myomy rychlé, standardní řešení, sáhne po hormonální substituční terapii či hormonální antikoncepci.

U té, ač je dnes zčásti na ústupu, se pořád stává, že ji lékař nasadí mladé dosud bezdětné ženě s nepravidelnou menstruací. Ta pak sice dlouhá léta nemá žádné výrazné problémy, jenže s vysazením antikoncepce ve věku okolo třicítky, kdy do ambulance přichází už jako zralá s tím, že chce otěhotnět, se často výrazné poruchy menstruačního cyklu objevují.

Zregenerovat a zklidnit se

Ztráta ovulace, často dokonce i menstruace představují podle dr. Haltmara podpis letitého užívání hormonální antikoncepce na ženině zdraví a plodnosti:

„Pacientkám musím vysvětlit, že náprava je během na dlouhou trať, že organismus potřebuje čas a podporu takových přírodních látek, které především harmonizují činnost žláz s vnitřní sekrecí, detoxikují organismus a zvyšují jak oslabenou celkovou, tak i slizniční imunitu a s jejichž pomocí může organismus zregenerovat a začít normálně fungovat. Pak se ženy uklidní, protože obvykle žijí v zajetí představy, že když si těhotenství naplánovaly, je v možnostech medicíny, aby okamžitě měly normální menstruaci a –   nejpozději zítra – otěhotněly.“

Padla-li zmínka o duševních procesech, jako je pochopení a uklidnění, ukazuje to, jak výrazně do gynekologických obtíží, snižujících šanci na porod v termínu, promlouvá psychika. „Velmi často musí být součástí terapie delší pohovory a opakovaná setkání, během nichž se jde stále hlouběji do problému. Osvědčila se mi také ušní akupunktura, body bazálního stresu a psychobody. Nejedna žena se při jejich napíchnutí rozpláče, čímž dojde k psychickému odblokování a často také zdravotnímu zlepšení, neboť zablokované emoce jsou za mnoha nemocemi, včetně těch nejhorších,“ uvádí dr. Haltmar. 

Mentálně psychická složka samozřejmě hraje obrovskou roli také u gravidity samotné, kdy psychická pohoda skýtá daleko větší naději na udržení plodu než stres.  

Ach, to ubohé nedopečeňátko

Neonatologická péče u nás dosáhla již takové úrovně, že se daří vypiplat doslovně „miminka do dlaně“. Hranice životaschopnosti plodu je v Česku stanovena na porodní váhu půl kilogramu nebo ukončení 24. týden těhotenství. Zároveň platí, že i menším dětem, pokud se narodí v dobrém stavu, je běžně dána šance.     

Ona šance nese z pochopitelných důvodů určitou zátěž. Výzkumy referují o rizicích typu opoždění motorického vývoje, opoždění kognitivního vývoje s nutností výukové podpory na základní škole, o poměrně vysokém riziku hyperkinetických poruch jako ADHD, o poruchách chování a pozornosti, o zvýšeném sklonu k úzkostem a depresím. Avšak když už se něco z toho objeví, většinou to odezní s adolescencí a s jistějším zdarem, panuje-li v rodině klid a pohoda po všech stránkách: finanční, vztahové a výchovné. 

Pokud jde o rizika a jejich eliminaci, rodičům je nápomocná ještě jedna skutečnost – předčasňátko je od přírody vybaveno stejnou vůlí k růstu a životu jako každé jiné dítě. Příroda to ani jinak neumí. Příklad? Je jím vynikající český herec Josef Bek. Také se narodil o dost dřív, než měl, údajně vypadal jako chlupaté klubíčko a porodní bába mu velkou šanci nedávala. Tak ho „dopékali v troubě“, neboť udržovat nedonošence v potřebném teple jeho strčením do kamen bylo v roce 1918, kdy se Bek narodil, naprosto běžné. No a když si pustíme nějaký film s ním, zříme, jaký to byl chlapík. Bez jediné vady.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna