Každá doba přináší specifickou směs úlev a tlaků. Tu naši definuje moderní městský životní styl. Vyznačuje se minimem podnětů ke zdravému pohybu, maximem pobídek k holdování dobrému jídlu a pití a nemalými starostmi, jak se zařídit a uspět v životě. Proto je také nemalou zdravotní zátěží, nejčastěji hlodající na našem kardiovaskulárním zdraví.

Čas kardiorehabilitace

Permanentní ustaranost s sebou nese permanentní psychickou zátěž (stres). „Nervování“ zvyšuje tlak, a je-li trvalé, tak trvale (hypertenze). Vysoký tlak se spolupodílí na zanášení a kornatění věnčitých tepen zásobujících srdce (ateroskleróza). Jejich ucpávání a zužování snižuje přívod krve a s ní kyslíku do srdce (ischemická choroba).

Ta se při námaze může projevovat svíravou bolestí za hrudní kostí pomíjející s přechodem do klidu (angina pectoris), ale při ucpání věnčité tepny mívá za následek odumření části srdeční svaloviny (infarkt myokardu). To vše, provázené spoustou dalších ne zrovna blahých dějů, poškozuje srdce, které posléze nezvládá pumpovat do těla tolik krve, kolik je pro zdárné fungování organismu třeba (srdeční selhání).

V Česku tento „kardiopochod“ každý rok připraví o život 40 tisíc lidí, i když se na každé z jeho fází kardiakovi dostane náležité lékařské péče. Léky dokáží snižovat hypertenzi i hladinu krevních tuků (lipidy) či brzdit srdeční selhání, operační zákroky usnadňují srdci jeho práci či zlepšují podmínky pro ni. Při závažných stavech, jako po infarktu, po kardiochirurgickém výkonu nebo při chronickém srdečním selhání, je namístě kardiorehabilitace. Pokud pro ni lékař shledá dost důvodů, kardiakovi ji předepíše a pojišťovna ji plně hradí.

Z pohledu „kardiopochodu“ vykazuje mimořádný potenciál. Nejde o lék, přesto dokáže „umravňovat“ tlak i lipidy. A co hlavně, umožňuje zařazovat zpětný chod směr zdraví. Atakuje totiž to, co člověka mění v kardiaka a co kvůli starostem zanedbával – zdravý pohyb, vyváženou stravu a udržování psychické pohody.

Srdce však zlobí i jiné „srdcaře“, jimž má kardiorehabilitace také co nabídnout. Jde o pacienty s vrozenou srdeční vadou a fibrilací síní či po náhradě srdeční chlopně. A také onkologicky nemocné, kteří podstoupili protinádorovou léčbu spojenou s kardiotoxickými nežádoucími účinky.

O co jde

Kardiorehabilitace je ambulantní program, provozovaný ve fakultních a velkých nemocnicích, v lázních a na soukromých rehabilitačních klinikách. Jeho úvod tvoří vstupní lékařská prohlídka a zátěžové vyšetření stanovující bezpečné limity tréninkové aktivity. Poté následuje dvou- až tříměsíční tréninkový cyklus provozovaný jednou či dvakrát týdně.

Tréninková jednotka trvá 60–90 minut a probíhá pod vedením fyzioterapeuta. Začíná zahřívací částí, pokračuje vytrvalostní a silovou fází na přístrojích i v přirozeném pohybu, závěr tvoří relaxace. Doplňkem jsou dechová cvičení, autogenní trénink relaxace, protahování zkrácených svalů, posilování těch ochablých a aktivace svalů udržujících tělo ve vzpřímené poloze. Pacient má začasté možnost domluvit si individuální terapii. Ti nejzdatnější se posléze při tréninku řádně protáhnou, ti, kteří jsou dušní i v klidu, vystačí s komplexem dechových cvičení a nácvikem zvládání běžných denních činností.  

Dalším odborným článkem kardiorehabilitace je nutriční terapeut. Pomocí tělesného analyzátoru zjistí rozložení svalů a tuku, jak pracuje pacientův metabolismus, vypočítá minimální kalorickou potřebu jeho organismu a určí vhodnou skladbu stravy. Nato pro pacienta vypracuje individuální stravovací plán.

Cílem programu, jehož součástí je permanentní lékařský dohled a edukace, je zvýšit pacientovu fyzickou kondici, zlepšit jeho fyzický stav a naučit ho správným pohybovým stereotypům. O jeho zdárný, ale také bezpečný průběh pečuje multidisciplinární odborný tým. Kromě zmíněných odborníků do něj patří ještě kardiolog, rehabilitační lékař a psycholog.         

Jsem aktivní, tedy jsem

Už z výčtu odborníků je patrné, že kardiorehabilitace má potenciál zlepšit jak kardiakovo fyzično, tak jeho psychiku. A ta něco takového rozhodně potřebuje. Nejeden zachráněný po infarktu uslyší: „Tak, pane Novák, udělali jsme vám pěknou angioplastiku, máte napsané čtyři léky, takže teď už se obracejte na svého kardiologa. Jestli ho nemáte, zajděte co nejdřív za svým praktickým lékařem. Nezapomínejte, že jste pacient v riziku.“

Memento, že srdce může znovu, navíc fatálně zazlobit, je trvalým stresorem, jenž srdci neprospívá. Proto už jen samotná skutečnost, že s kardiorehabilitací se octne v péči tolika odborníků, je pro kardiaka uklidňující, což je teprve začátek. Kardiorehabilitační tým každou teorii propojuje s akcí. Každou pohybovou aktivitu a nastavení jídelníčku zkouší, přizpůsobuje kardiakovým možnostem i preferencím a vysvětluje přínos pro organismus.

Takový přístup má reálnou šanci probouzet v kardiakově hlavě motivaci: „Zpočátku mi na rotopedu malinko nestačil dech a po posilování mě pak doma trochu pobolívaly svaly. Ale tělo si zvyklo, a jak se mi hýbe líp a líp, užívám si to a na tréninky se těším. Po nich vnímám, jak se mi snadněji dýchá a jak srdíčko tepe pomaleji, přičemž prožívám pocity větší chuti do života. Když jsem se taky dozvěděl, čemu všemu to v mém těle prospívá, žiju ve větší pohodě a klidu.“ 

Chuť takového koktejlu znalostí, návyků a pozitivních prožitků je příslibem, že si jej kardiak zvládne míchat sám a trvale. A to je přístup, který nemocnému srdci prospívá nejvíc.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna