Jste zde:

Lidové noviny a Zdravotnický deník upozornily na lži Protonového centra v Praze

22. 4. 2015

Protonové centrum v Praze zveřejnilo před několika dny tiskovou zprávu, ve které tvrdilo, že obdobné centrum v Mnichově není schopné léčit děti, že pracuje se zastaralým zařízením a že odmítá klienty, které do Mnichova posílá VZP. Těmto závažným tvrzením se nezávisle na sobě věnovaly novinářky z Lidových novin a ze Zdravotnického deníku. Články, ve kterých teď obě reportérky popsaly svá zjištění, přinášíme v nezměněné podobě. Jejich zveřejnění považujeme za důležité, abychom rozptýlili případné pochybnosti klientů VZP o kvalitách mnichovského protonového centra.

Na praktiky PTC v Praze už si stěžuje i mnichovské centrum. Kvůli lžím

Michaela Koubová, Zdravotnický deník

V Mnichově neumějí léčit děti a mají zastaralé vybavení – tak by se dala shrnout měsíc stará tisková zpráva pražského protonového centra. Jak Zdravotnický deník záhy ověřil mezi českými odborníky, tvrzení se nezakládalo na pravdě (více se dočtete zde). Nyní se navíc ozvalo i samotné mnichovské centrum. Ohrazení, které má naše redakce k dispozici, přitom paradoxně sepsal bývalý ředitel pražského PTC Manfred Herbst.

„Protonové centrum v Mnichově je popsané jako centrum, které má zastaralé vybavení. To není tak docela pravda. S léčbou jsme začali v roce 2009 a v té době jsme měli vybavení na světové úrovni s nejlepší a vysoce propracovanou technologií. A to se nezměnilo, protože v této oblasti nedošlo v poslední době k dramatickému vývoji,“ píše profesor Herbst, který od působil jako ředitel pro zdravotní péči v mnichovském Rinecker Proton Therapy Center od jeho otevření a v roce 2012 pak nastoupil na stejnou pozici v Praze. Loni z postu odešel a vrátil se do Mnichova.

Podle Manfreda Herbsta mnichovské centrum dosud odléčilo více než 2500 pacientů. „Máme tedy mnoho klinických zkušeností. Jen během posledních dvou let jsme léčili přibližně 80 dětských pacientů – ať už z naší země, nebo ze zahraničí,“ dodává Herbst.

Kromě toho, že PTC v Praze označilo mnichovské centrum za deset let starý prototyp, který neumí léčit žádné diagnózy dětského věku, lhalo také ohledně toho, že v Mnichově odmítají pacienty. „Když se pojištěnec VZP zajímá o protonovou léčbu ve vlastní zemi, je VZP striktně odmítnut a pokud jeho ošetřující lékař trvá na protonové léčbě, je pacientovi nabídnuta jako jediná možnost léčba v Mnichově. Pacient absolvuje martýrium schvalování a některý z nich se dozví, že ho mnichovské centrum do léčby nemůže přijmout. A to je i příběh pacientky, která musí podstoupit protonovou léčbu v Praze. Přesto, že její ošetřující lékař jí doporučil léčbu v Praze, VZP její dokumentaci poslala do Mnichova, ten pacientku odmítl a její rodina se v zoufalé situaci obrátila na PTC v Praze,“ napsalo pražské centrum v tiskové zprávě.

Jenže podle profesora Herbsta je realita jiná. „Pacienty neodmítáme. K tomuto kroku dochází pouze tehdy, když jsou jasné kontraindikace, např. když jsou chemoterapie nebo operace indikovány před radioterapií. Rozhodnuto je ale vždy po dohodě s kolegy, kteří pacienty na léčbu poslali. V některých případech radioterapie předcházela a schopnost zdravé tkáně snášet léčbu je vyčerpaná. V těchto případech nebo v případech, kdy nádor je v příliš pokročilém stadiu, nemá význam znovu radioterapii podstupovat,“ vysvětluje profesor Herbst s tím, že pokud jsou předem zaslány všechny potřebné dokumenty, vydává se rozhodnutí o léčbě během dvou až tří dnů.

Pražské protonové centrum vede už několik let spor s VZP. PTC totiž usilovalo o uznání smlouvy o smlouvě budoucí (uzavřenou v roce 2006 tehdejším nuceným správcem Antonínem Pečenkou, který později do PTC nastoupil jako projektový manažer). Ta měla centru zajišťovat po dobu 15 let 1600 pacientů ročně (přestože se onkologové shodují, že se léčba hodí jen pro desítky nemocných) s úhradou jedné miliardy korun za rok. Loni rozhodčí soud rozhodl, že je smlouva neplatná. VZP i nadále s centrem jedná o uzavření smlouvy, kterou ovšem limitovala 50 miliony korun ročně.

V současnosti jsou pacienti VZP posíláni do Mnichova i do Prahy. PTC ovšem loni na podzim jednostranně zvýšilo ceny, takže požaduje za jednu frakci 55 tisíc korun za dítě a 39 tisíc za dospělého. Oproti tomu v Mnichově platí pojišťovna balíčkovou cenu, která činí v přepočtu 550 tisíc korun bez ohledu na věk pacienta či počet ozařování. „Co se týká nákladů, ty jsou shodné a fixní pro všechny zahraniční evropské pacienty. Za poskytnutou léčbu nejsou obvykle vyžadovány žádné dodatečné náklady. Ty jsou vyžadovány u některých pacientů, například u dětí, které musí zůstat v nemocnici,“ doplňuje k ceně léčby Herbst.

Odborníci prchají z protonové kliniky

Marcela Alföldi Šperkerová, Lidové noviny

Pražské protonové centrum (PTC) opouštějí renomovaní odborníci. Dokonce i ti, jimiž se luxusní klinika zaměřená na ozařování nádorů, ráda chlubila. Nejprve loni odešel respektovaný profesor Manfred Herbst, zdravotní ředitel centra. Až do příchodu do Prahy v roce 2012 zastával stejnou funkci v Rinecker Proton Therapy Center v Mnichově.

Herbst byl přitom ve spojení s majiteli protonového centra bratry Václavem a Pavlem Laštovkovými již od roku 2002, kdy vznikaly první plány na výstavbu. „Byl to začátek pozdější blízké spolupráce a přátelství. Od té doby jsem protonovou terapii několikrát v Praze prezentoval politikům a zdravotním pojišťovnám,“ vyznal se Manfred Herbst ve svém životopise na stránkách společnosti Planet Hospital, která se orientuje na medicínskou turistiku. Proto byl jeho loňský náhlý odchod z pražské kliniky překvapivý. Nikdy ale nebyl ani jednou stranou veřejně komentován. Nicméně v dobrém to zřejmě nebylo. O tom svědčí i aktuální roztržka mezi mnichovským a pražským centrem.

Doktorů odešlo víc

Ve snaze donutit Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ke smlouvě zveřejnilo PTC tiskovou zprávu, ve které uvádí, že mnichovské centrum, kam VZP vzhledem k výhodnějším podmínkám také posílá nemocné na ozařování, není schopno léčit děti. „Do dnešního dne jsme léčili více než 2500 pacientů, máme tedy mnoho klinických zkušeností. V posledních dvou letech jsme léčili více než osmdesát dětí,“ vyvrací lži v rozhořčeném dopise pro VZP Manfred Herbst, který se do Rineckerova centra po odchodu z Prahy vrátil. Dopis mají LN k dispozici.
PTC také tvrdí, že v Mnichově mají zastaralé vybavení a odmítají nemocné. „To není pravda. S léčbou jsme začali v roce 2009 a v té době jsme měli vybavení na světové úrovni. A to se nezměnilo, protože v této oblasti nedošlo v poslední době k dramatickému vývoji,“ vysvětluje Herbst. Rovněž zpochybňuje, že by v Mnichově odmítali pacienty. Neléčí je jen v případě jasných kontraindikací. Uvedený příklad je jen střípkem ve vyhrocené kampani, jíž se pražská klinika snaží vydobýt své místo na slunci. „Většina spolupracovníků odchází v souvislosti s konfrontačním stylem PTC a celkovou atmosférou na klinice,“ míní nyní již bývalý mluvčí Vladimír Šulc, s nímž klinika loni náhle ukončila spolupráci.

S koncem loňského roku přestal pro centrum pracovat i radiační onkolog Branislav Sepeši, jenž se specializoval na ozařování dětí. Informace překvapila o to víc, že Sepeši patřil k lékařům, kteří rádi a často za kliniku vystupovali na veřejnosti, bránili ji proti kritikům a vysvětlovali na různých chatech přednosti protonového ozařování. Tým opustila i onkoložka Tereza Kohlová.

Zřejmě i z těchto důvodů visí na webových stránkách PTC inzerát hledající zkušené radiační onkology. Mimo jiné slibuje například „zvyšování odborné prestiže reprezentováním PTC na mezinárodních vědeckých fórech a publikační a přednáškovou činností“. Vedle lékařů hledá klinika i radiační asistenty. Podle ředitelky pro strategii PTC Ivy Taťounové je ale centrum největším zaměstnavatelem v oboru radiační onkologie. „Máme celkem 27 lékařů. Někteří pracují na plný a někteří na částečný úvazek,“ vyčísluje. Jenže na webových stránkách PTC v rubrice „Náš tým“ figuruje podstatně méně lékařů: pět radiačních onkologů a tři specialisté na diagnostiku.

Za posledních několik měsíců opustilo PTC ještě více klíčových specialistů. Odešel šéf radiologických asistentů, vedoucí oddělení kvality a oddělení pro styk s pacienty. „PTC se nepotýká s nedostatkem odborného personálu, naopak, z řad odborníků evidujeme obrovský zájem o spolupráci s PTC,“ popřela ale Taťounová.

Jak tvrdí Šulc, z původního osazenstva zbyla na klinice sotva polovina. „Řada lidí je znechucená. Když odborné veřejnosti opakovaně prostřednictvím reklamy vzkazujete, že pokud neposílá pacienty do PTC, zabíjí je, není to asi příliš dobrý základ spolupráce,“ dodává.
S onkologickými centry by přitom to pražské potřebovalo spíše navázat dobré vztahy. Stále se mu totiž nedaří naplnit původně plánovanou kapacitu více než dvou tisíc pacientů ročně, aby se vrátila několikamiliardová investice, již prostřednictvím leasingu financovala Erste Bank.

Smlouva s VZP zatím není

Navzdory tomu, že některé menší zdravotní pojišťovny již s klinikou pod nátlakem jednostranně navýšených cen za terapii na více než dvojnásobek podepsaly smlouvu, stále jí chybí ta nejzásadnější s lídrem trhu – VZP. „V prosinci 2014 ředitel VZP sdělil, že nemá mandát k jednání. Až ho budemít, může jednat o smlouvě s PTC, stejně jak to udělaly zaměstnanecké pojišťovny,“ tvrdí Taťounová.

Jenže představitelé VZP s tímto výkladem nesouhlasí. „Zástupci protonového centra v Praze byli opakovaně informováni, že mandát ředitele VZP byl stanovený správní radou a je ohraničen částkou 50 milionů korun ročně,“ namítá ředitel odboru komunikace pojišťovny Vlastimil Sršeň. Další podmínkou je, že protonová terapie bude klientům indikována jako nezbytná jedním ze třinácti komplexních onkologických center a bude se vycházet ze seznamu diagnóz, které jako vhodné stanovila Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky.
„Protonové centrum náš návrh smlouvy v září kompletně odmítlo bez podrobnějšího zdůvodnění. V prosinci jsme se dohodli, že PTC předloží své zdůvodněné pozměňovací návrhy, aby mohly být projednány na správní radě. K tomu však doposud nedošlo,“ vysvětlil současný stav Sršeň.