Připadá vám to tak trochu mimo? Tak se pokusme nějaký smysl z úvodních řádků vydolovat. Shodneme se, že je nanejvýš rozumné pečovat o své zdraví, přičemž je nad slunce jasné, že většina lidí se ke svému zdraví chová více či méně macešsky. Jak to, když dennodenně narážejí na životosprávné rady, jichž je v médiích a na sociálních sítích víc než virů v chřipkové sezóně? Kde je chyba?

K tomu, aby člověk začal vědomě dlouhodobě jednat, potřebuje nejen „vědět“, ale také „cítit“. Běžná informace, jak zdravě žít, obsahuje to první, leč není v ní stopa po tom druhém. Lépe řečeno, v rovině „cítit“ je z ní cosi nepříjemného cítit. Když na milovníka uzeného bůčku zaútočí rada „nejez to, cpeš se karcinogeny a zanášíš si cévy“, dá si ho i s vědomím rizika, protože má při jeho konzumaci libé a uklidňující pocity. Ty si vzápětí zracionalizuje, protože útok na jeho svobodu jíst, co má rád, odrazí jedině opačnou reakcí, kdy si zachová svoji vnitřní svobodu rozhodovat o sobě.

Způsobů, jak do suché informace napumpovat emoci, je vícero, dnes vyzkoušejme jeden – antropomorfizaci. Nejde o nic tajemného, jde o dědictví po našich pravěkých předcích, kteří všude okolo sebe viděli duchy, což mělo svůj smysl. Připisování lidských vlastností okolnímu světu zmírňovalo jeho drsnost a vnášelo do něj něco důvěrně známého, o co se mohli opírat, když se na něj pokoušeli působit, aby si vyloženě nedělal, co chtěl, ale aspoň trochu jim šel na ruku. Kdybychom se my, jejich potomci, na vlastní tělesné orgány podívali lidskýma očima, možná bychom se k nim dokázali chovat lépe, aby nám na oplátku mohly lépe sloužit. A k tomu se nejlépe hodí právě játra.

Jedna analogie za druhou

Stačí se podívat na játra jako celek a zjistíme, že jsou zdaleka nejvšestrannějším orgánem lidského těla. Ze všeho nejvíce připomínají biochemickou továrnu, bez jejíž činnosti a produktů se neobejde jediné místo v regionu, kde pracuje. V jejím areálu se nachází elektrárna, energetický dispečink, skladovací prostory, analytické a vývojové oddělení s laboratořemi, ostraha, racionalizační linky, čistička a provozy údržby i obnovy. Když se na játra zaměříme detailně, zjistíme, že plní 22 základních funkcí a nesou odpovědnost za 2000 reakcí a pochodů v oné krajině, tedy našem těle.

Nic z toho se neobejde bez energie. Tak jako do elektrárny proudí přírodní surovina, aby se v ní měnila v elektřinu zajišťující v široko daleko provoz všeho, co plní nějakou funkci, tak do jater proudí z toho, co sníme a vypijeme, glukóza (hroznový cukr), aby se v těle měnila v adenosintrifosfát (ATP), bez něhož se nikde nerozběhne ani pomyslné „ň“. Zatímco bez jídla vydržíme týdny, bez vody dny a bez kyslíku minuty, absence ATP v těle by znamenala smrt do dvou tří vteřin. Při průměrné aktivitě ho denně spotřebujeme, kolik vážíme, a při velké námaze mnohem víc.

Játra glukózu odebírají z krve přicházející do nich z trávicího traktu, ukládají ji do zásoby a distribuují. Dovedou si poradit, i když se veškeré rezervy vyčerpají, kdy začnou měnit na glukózu tuky, bílkoviny, kyselinu mléčnou či glycerin. Je to, jako kdyby si motor auta při prázdné nádrži začal vyrábět palivo z převodového oleje nebo brzdové kapaliny.

Je to nutné, jinak by továrna i široké okolí mohly mít velmi vážné problémy. Začala by kolabovat analytika, vývoj a laboratoře (procesy výběru i pořadí aminokyselin pro syntézu proteinů, tedy tvorbu veškerého svalstva, tkání i orgánů, enzymů spouštějících biochemické reakce, hormonů a dalších komunikačních molekul přenášejících informace mezi orgány a tkáněmi). Byla by brzy veta po ostraze (srážení krve při zraněních, signalizace i výkon imunity). Také po racionalizačních a stabilizačních procesech (tvorba žluče a s ní štěpení tuků v potravě a odpravování některých odpadů, recyklace a ukládání vzácných látek, tvorba cholesterolu, bez něhož by se naše buňky rozpadly). Přestala by fungovat čistička (přeměna toxických a nebezpečných látek z potravy i vnitřních procesů v neškodné, jejich odvoz a udržování krajiny v ekologické čistotě). Zcela paralyzovaná by skončila údržba a obnova (játra mají neuvěřitelnou regenerační schopnost, kdy v pohodě znovuvytvoří své poničené nebo odstraněné části).

Největší rizika jsou jinde, než se domníváme

Lidská játra jsou zkrátka pašák. V organismu jde o největšího dříče, který nezištně pomáhá ostatním orgánům udržet nás při životě. Jejich antropomorfizace analogií s továrnou má jasný účel – pomoci nám, abychom si naplno uvědomili, že máme v sobě něco tak úžasného. Abychom nejen věděli, ale také cítili, protože úžas vyvolaný dokonalostí našich jater probouzí pocity obdivu, vděku, ale také obav, aby se v tom fantasticky komplikovaném ústrojí něco nepokazilo.

Chabé vědění, jež o játrech většina z nás má, způsobuje, že v oné pocitové směsce dominují obavy, jež pokud kdy vyústí v nějaký krok na jejich podporu, jde většinou o klasický „suchý únor“. Zaplaťpánbu za něj, játra si díky němu mohou odpočinout a zregenerovat. Ovšem lepší vhled do jejich fungování spolu s pocity obdivu a vděku otevírá prostor funkčnějším strategiím, o nichž bude řeč v poslední kapitole.

Pokud jde o alkohol, je zjevné, že játra jako univerzální a nesmírně výkonná čistička mají jeho odbourávání v popisu práce. Ovšem má to dva háčky. První je notoricky známý: „Přestože se játra dokážou s tímto ďáblovým vynálezem jakžtakž vypořádat, měl by se každý zamyslet nad tím, že lékaři spojují s alkoholem kolem dvou set akutních a chronických zdravotních poruch, jako jsou rozsáhlé problémy s krevním oběhem, poškozené srdce, chronické záněty zažívacího traktu a v neposlední řadě chřadnoucí paměť, jakož i poruchy koncentrace a problémy vyrovnat se s každodenní realitou,“ píše německý lékař Jürgen Brater v knize Zdravá játra.  

Pokud se někdo nadměrným pitím dopracuje k některé z těchto obtíží, má jistotu, že mu její rozvinutí tělo brzy oznámí. Dalo by se tedy předpokládat, že onemocní-li z alkoholu samotná játra, dají to také najevo. Nedají, což je ten druhý háček. „Záludné na jaterních chorobách je, že nebolí“, varuje dr. Brater. „Je to dáno prostě tím, že orgánem neprobíhají žádné nervy, jež by mohly zprostředkovat mozku vjemy bolesti.“ Nemocný nanejvýš trpí pocitem malátnosti a únavy, odtud bonmot, že „únava je bolestí jater“.  

Slova německého lékaře o schopnosti jater se s alkoholem vypořádat samozřejmě platí pro zdravý orgán, nikoli narušený třeba jakýmkoli typem virové hepatitidy, kdy platí „už ani kapku“. Rozhodně neplatí pro jedince, u nichž nadměrné pití vyústilo v alkoholickou steatózu neboli alkoholické ztučnění jater. Jde o závažné onemocnění, od něhož už je jen krok k rozvoji jaterní cirhózy se všemi jejími možnými následky včetně nádorů.   

Alkohol však není pro játra jediná hrozba. Má sice nejčastěji na svědomí závažné jaterní onemocnění, ale nikoli nejčastější, i proto, že většina z nás se snaží udržet jeho konzumaci na uzdě. Nejčastějším jaterním onemocněním je nealkoholické ztučnění jater, steatóza, která je následkem soustavného přejídání. Statistiky říkají, že jí u nás trpí více než čtvrtina populace, tedy miliony lidí, jimž hrozí stejné nebezpečí jako těm, kdo si ji pořídili nadměrným pitím. Jenže z onoho kvanta je jasné, že nasadit uzdu tomuhle hříchu je mnohem těžší než u alkoholu.

Na cestě k uměřenosti

Proč tomu tak je, vyplývá z důvodů, proč tolik lidí jí trvale víc, než je zdrávo. Podle psycholožky Ivy Málkové „je to o reakci na jiné spouštěče, než je hlad“, kdy podle ní našince žene k jídlu stres, pokud je trvale usazený v práci, vztahu či jiném póru jejich života. Jídlem reagují na složitý psychický spletenec, v němž nejde jen o to, ulevit si od zátěže, ale také o obnovu psychické rovnováhy, podobně jako u onoho v úvodu zmíněného uzeného bůčku. Navíc zde chybí brzda, jíž je obava z alkoholu jako drogy a jedu, který játra ničí, což ví každý už od první obecné. Zatímco jídlo v obecném povědomí „přece není žádná droga ani jed“.

Není? Jako jedna z hlavních opor pomáhajících obnovovat životní balanc, pomalu devastující játra je přinejmenším nakročením k nim. Proto také na odpoutání od trvalého přejídání nejlépe zabírá reset „psychického softwaru“. Jeho dominantou je pochopitelně motivace.

Ta bývá problém, nejčastěji proto, že se smrskne pouze na cíl zbavit se zlozvyku. Pocit, že léta hřeším a že od viny mi pomáhá jen odříkání, mění život v martyrium, kdy trvale čekám na jeho konec, abych si zase mohl pořádně zahřešit. Mnohem spolehlivěji funguje psychický úkrok stranou k něčemu většímu, například slib partnerovi „chci se cítit zdravější kvůli tobě, dětem i práci“. Když jej propojíme s dobře zpracovaným obrazem fungování jater, pootevíráme tak nejen pomyslné dveře, jimiž mohou začít do našeho života vstupovat přinejmenším dvě významná pozitiva.      

Do hlavy se člověku nastěhuje pocit splácení dluhu, jejž vůči vlastním játrům má. A čím víc o tomhle orgánu ví, tím silnější onen pocit bude, protože nabývá s konkrétností představ, co všechno prospěšného se s ozdravením životosprávy v játrech děje. Avšak nejen v nich, neboť jednak mají vliv na celek organismu, jednak nealkoholová steatóza „podporuje diabetes a diabetes podporuje jaterní chorobu“, jak zdůrazňuje dr. Brater.

Ten také poodhaluje kouzlo druhého pozitiva: „Moderní dietologie v mnoha obsáhlých studiích došla k poznání, že optimální výživa prostě neexistuje, protože stejná doporučení neplatí pro všechny. Co jednomu člověku prospívá, není jinému k ničemu, ba mu to dokonce škodí.“ To je na jedné straně smrtelná rána veškerým zaručeným tyranským dietám, které slibují každého zbavit tukových faldů v řádu týdnů a zaručit mu parametry zdraví požadované u pilotů raketoplánů.

Na straně druhé je to pošťouchnutí k obecnému rámci zvanému středomořská strava, což je „forma výživy, která našemu tělu prospívá a lahodí také játrům“; tedy ke svobodě, která chutná, protože to bude individuální nastavení našich chutí a potravinových tolerancí, jež si řekne, co a kolik z jejího menu budeme konzumovat. Směle do ní můžeme zařadit několik šálků kávy denně, neboť kdo tak činí, „má lepší hodnoty jaterních testů“. Omezení kalorií opravdu nemusí být jen odříkání.

Když člověk proplul naznačenou Skyllou a Charybdou, nebude mít potíž s motivací k další životosprávné změně, jíž je pohyb. Apel německého lékaře, že „kdo se pravidelně hýbe, prokazuje svým játrům nesmírnou laskavost“, má velice konkrétní důvod – pohyb je ještě rychlejším odbourávačem jaterního tuku než přiměřená strava. A kdo se hýbe, nemívá problém přestat se závislostí na tabáku, která nemoří jen plíce a srdce: „kouření je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů vzniku rakoviny jater,“ varuje dr. Brater a dodává, že „zvlášť fatální je pro játra cigaretový kouř, když jsou již napadena jinými nemocemi“.   

Což je jen další důvod, proč se blíže obeznámit s fungováním té „ragbyové šišky“ mezi žaludkem a bránicí. A takto zlepšit jak je, tak kvalitu vlastního života. Protože nakonec, řekněte, nedělají toho pro nás ta játra dost?

© Všeobecná zdravotní pojišťovna