Minimální vyměřovací základ

Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je minimální mzda pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pod pojmem minimální mzda ve smyslu zákonů pro veřejné zdravotní pojištění se vždy rozumí částka minimální mzdy bez ohledu na délku pracovního úvazku, zařazení zaměstnance, odpracovanou dobu, atd.

Minimální vyměřovací základ není určen pro zaměstnance, který je po celý kalendářní měsíc:

  1. osobou, za kterou platí pojistné i stát
  2. osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkaz ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu
  3. osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání
  4. osobou, která celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka osobní a celodenní péče se posuzuje stejně jako u obdobné kategorie, za kterou platí pojistné stát (zvláštní případy, kategorie L). Nedodržet pravidlo o minimálním vyměřovacím základu je však možno pouze u zaměstnance, který je otcem nebo matkou dítěte, případně osobou, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů (vždy jen jedna osoba)
  5. osobou, která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí z ní měsíčně zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Vyměřovacím základem u takového zaměstnance je pak jeho skutečný příjem.