Na líci digitálního světa proudí životodárná informační řeka, na jeho rubu patogeny zamořená informační stoka. Pád do ní děti a mládež vystavuje rizikům, jako je závislost, agresivita, sebepoškozování, úzkosti, deprese. Současnému vzedmutí celosvětové „zákazové“ vlny mířící na sociální sítě jako největší zlo se jaksi nelze divit. Divit se lze pouze přesvědčení, že se tak věci vyřeší. Řečeno se slavnými Pelíšky: A bude to stačit, myslíš?

Projekt DigiRozhledna vychází z předpokladu, že nebude. Už jen fakt, že jak dětem, tak především technologickým korporacím dává digitální krajina dost možností, jak obcházet jakýkoli restrikční tlak, včetně státního, mluví sám za sebe. Z toho lze usoudit, že najde-li se vždycky ve frontové linii obrany před nástrahami digitálního světa nějaká skulina, je namístě vyzbrojit se také v místě, o jehož dobytí nepříteli finálně jde a kde také vznikají největší škody. A to je rodina.

Když si rodič a dítě sjíždějí každý svoje

Web DigiRozhledna je dílem předních českých adiktologů, psychologů a pedagogických expertů. Spojili se v projektu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, podpořeném Úřadem vlády ČR a podloženém reprezentativním výzkumem. Ten ukázal, že téměř půl milionu českých rodičů je výchovně vyhořelých.

Vědomí „sami trávíme s mobily, tablety a počítači mnohem víc času, než je zdrávo“ probouzí nepříjemný pocit „takhle asi nebudeme dětem vzorem“. Rodiče také dobře vědí, jaký digitální obsah sami nezřídka konzumují. Nejednoho z nich pomyšlení, že i jeho potomci hltají svůdné, plané a zhoubné obsahy, zneklidňuje. Za takových okolností se časem do vztahu k dítěti vkrádá odcizení, podrážděnost a ztráta radosti z kontaktu.  

Podle psycholožky Kateřiny Lukavské výzkum také ukázal, že „celkově 6 % dětí bychom mohli označit za závislé na digitálních médiích, ale u dospívajících ve věku 11–14 let má příznaky závislosti na digitálních médiích dokonce každé desáté dítě“. Nárůst počtu závislých s věkem je zřejmý a stejně tak zřejmá je bezradnost rodičů, kteří si nevědí rady, co s tím.   

Přitom klasický výchovný úder „budeš se učit od–do, na počítači budeš od–do, do postele budeš chodit v deset a bez mobilu“ dochází uplatnění v mnoha rodinách. Ani intelektuálnější přístup „koupím si nějakou příručku na téma Odpojení dítěte od sítě“ není výjimečný. Obojí však často mívá jediné vyústění: pocit, že by to chtělo ještě něco jiného.

Právě o něco takového se DigiRozhledna pokouší. Při jejím rozkliknutí rodiče vizuálně osloví uklidňující barevné ladění a obraz cesty vinoucí se vzhůru k rozhledně. Jde o výstižnou metaforu – bez chladné hlavy, trpělivosti, úsilí a s nimi získaného rozhledu se výsledek nedostaví. Ať už jím má být uchránění dítěte před digitálními riziky, nebo pohodový vztah s ním. 

Iniciační cesta digitální krajinou

Soustředěnější pohled na obrazovku objeví tři základní moduly. Tápající rodič z logiky věci nejspíš zamíří nejprve do partie Máte problém? s podtitulem Potřebuji pomoc. Aha, tolik? A tohle bych taky nečekal, může si říct poté, co prošel výčet, čeho všeho si má u dítěte všímat, aby poznal počínající či rozvinutou závislost (od podrážděnosti, nemůže-li být na mobilu či počítači, přes problémy ve škole po stranění se rodiny a problémy s hygienou). Ujasní si, co potomka k upadnutí do nástrah digisvěta postrkuje (např. včetně jeho vlastního podílu, jako jsou přepálené zákazy, nebo naopak nulový dohled). Svá podezření si může ověřit testem závislosti, a utvrdí-li se v nich, může hned překliknout na mapu pomoci, kde získá informace, na které odborníky a pracoviště se s čím obrátit.  

Ale je to opravdu tak vážné? může si říci rodič při prvotním obeznamování se s webem. Na modulu nesoucím titul O rizicích nebo Nástrahy digitální krajiny najde na své pochyby vyčerpávající odpovědi. Výčet prvků svádějících ke hraní ještě vypadá docela nevinně, navíc zde nechybějí zmínky o prvcích obrany před herními nástrahami. Ale takové mikrotransakce už tahají peníze z kapes a lootboxy považují odborníci za vstupní bránu k hazardu.

Na modulu o rizicích jsou také detailní rozbory nástrah často mediálně propírané klasiky. Jde o sociální sítě, na nichž se objevuje kyberšikana, online agrese a indoktrinace, o šíření intimního obsahu, kybergrooming, jímž dospělí manipulátoři tlačí děti do vztahů až na hranici sexuality. Tento opravdu výživný informační koktejl je nejlépe projít a probrat s potomkem. Už jen proto, že informacím z webu často věří dítě víc než těm, jež na něj sypou rodiče.

Od kápézetky ke gépéesce

Co s tím vším proboha můžu dělat? To je otázka, na niž dává komplexní odpověď třetí modul, Průvodce digitálním rodičovstvím neboli Naučná stezka digitální krajinou. Obsahuje celkem třináct zastavení, jak v textové podobě, tak v audioverzi, již je možné poslouchat i v autě. „Máme dobrou zkušenost, když Průvodce rodiče poslouchají se svými dospívajícími dětmi,“ nabádá k rodinnému sdílení také u této partie Kateřina Lukavská.

Modul začíná u vybavení digitálního rodiče, jímž je KPZ čili Klid, Pravidla, Zájem. Nejde o nějakou shora se snášející hraběcí radu, neboť obsah kápézetky je podložený zdola. Už v modulu zabývajícím se riziky se rodič pravidelně setkává s doporučeními pro prevenci, která formulují bazální obsah klidu a zájmu v rodinné komunikaci.

Prvotně jde o navození takové atmosféry, v níž dítě cítí, že může bezpečně sdílet svoje pocity. Rodič mu v tom pomůže, když půjde příkladem a bude otevřeně mluvit o vlastních pocitech, a tak ukazovat, že mít emoce je normální: „Co je, děje se něco?“ „Ale, jsem naštvanej na kluky, píšou na fejsu, jak jsme vyhráli, a mě úplně zazdili.“ „To znám, mí šéfové se taky často chlubí něčím, co jsem vyřešil já.“ „Tebe to neštve, tati?“ „Jasně že jo, ale když se pak odreaguju na tenise, často mě napadne leccos, co zase zvýší můj odbornej potenciál.“

Proč takový důraz na emoce? Jsou-li pojímané jako informace pro smysluplné jednání, je to velká výchovná výhra. Na takovém základě se mnohem lépe proniká do tajů a nástrah her, sítí, streamování, zkrátka veškerého digitálního obsahu, o jehož přiblížení naučná stezka krok po kroku usiluje. Na takovém výchovném základě se mnohem snadněji budují dohody a formulují pravidla – například časová, že dítě bude na počítači od–do, a stejně tak prostorová, že například s mobilem u ruky se neobědvá. Zvládnutou rodičovskou kápézetkou se časem v potomkovi rodí a upevňuje jeho gépéeska. Jde o:

• Gramotnost – rozumím digitálnímu světu, orientuji se v jeho nabídce.
• Pozornost – všímám si, jak digitální média používám a jak na mne působí.
• Sebeřízení – řídím své digitální aktivity dle svých cílů a potřeb.

Jak z procházky digitální krajinou, tak z veškerého obsahu DigiRozhledny časem mohou profitovat nejen děti. Spolu s nimi se mohou vymotat ze sítě, čímž se nemyslí jen ty sociální, ale digitální svět jako celek, i rodiče. Nebýt trpnou obětí těch, kdo je splétají, ale jejich znalým konzumentem a pánem rozhodně stojí za to.  

© Všeobecná zdravotní pojišťovna