Respekt o protonovém centru: Hodina pravdy se blíží

13. 4. 2015

Týdeník Respekt se ve svém aktuálním vydání obsáhle věnuje praktikám a fungování Protonového centra v Praze. Autorka Hana Čápová sbírala podklady řadu týdnů. Její článek přinášíme bez jakýchkoliv úprav.

Děláme zázraky

Autor: Hana Čápová

Příběh pražského protonového centra ukazuje, jak to vypadá, když stát propojí onkologii s neprůhledným byznysem.

Ekaterina Michnová pracovala mnoho měsíců s dvojí identitou. V pacientských fórech rusky mluvících zemí se vydávala za ženu stiženou rakovinou. Dodávala, že díky osobní zkušenosti může vřele doporučit pražské protonové centrum. Ti, kdo centrum skutečně kontaktovali, se s ní setkali znovu. Tentokrát už byla sama sebou, manažerkou protonového centra pro ruskojazyčný trh.
Klienty centru sháněla dva roky, kromě fór zkoušela inzeráty na zpravodajských serverech, kontaktovala ředitele velkých nemocnic a spolu s uznávaným německým lékařem Manfredem Herbstem, který dlouho vedl protonové centrum v Mnichově a pak si ho najala Praha, objížděla lékařské konference. Do Prahy přivedla několik desítek pacientů. Zájemců bylo mnohem víc, ale jen málokterý z nich mohl za ozařování zaplatit minimálně milion korun, jindy lékaři centra nad zaslanou dokumentací konstatovali, že „proton“ není vhodný a stačí léčba, kterou platí jejich pojišťovna, nebo již prostě není pomoci.
S některými pacienty se spřátelila a věděla, jak se jim daří po ozařování. Jistá žena z Tomsku například, aby měla na léčbu, prodala byt. „Po návratu do Ruska ale upadla do kómatu, projevily se u ní vedlejší účinky ozařování, dlouho nechodila,“ říká Michnová. „Pak se její stav trochu zlepšil, jak je na tom dnes, nevím, už nejsme v kontaktu.“ Naopak rodiče osmnáctiletého mladíka, který měl nádor na páteři, byli nadšeni. Zatím to vypadá, že nemoc z jeho těla zmizela.
Taková bilance je při léčbě rakoviny běžná, někomu lékaři pomohou a jiný se navzdory nejmodernějším technologiím neuzdraví. Běžné ale není, že pražské protonové centrum se snaží budit dojem, že se pod jeho střechou dějí zázraky. Jejich ztělesněním se stal pětiletý Ashya King. Britští lékaři mu diagnostikovali nádor mozku, prodělal několik operací a pak mu rodiče navzdory doporučení britských lékařů vybojovali šestitýdenní ozařování v protonovém centru. Jeho otec se o čtyři měsíce později radoval, že podle posledního vyšetření nádor zmizel. A pražské centrum se snaží veřejnost přesvědčit, že je svědkem pohádkového příběhu se šťastným koncem: cyničtí britští lékaři nechtěli dítěti dopřát spásnou – a drahou – léčbu, rodiče se nedali a Praha mu dala nový život. Případ je samozřejmě složitější, lékaři zvenčí upozorňují, že o vyléčení můžeme v onkologii mluvit až po pěti letech a případné vážné vedlejší účinky můžeme vyloučit až po roce. A především – nádor zmizel hlavně díky operacím, které chlapec prodělal v Británii.
V polovině března se v médiích pro změnu objevila zpráva, že nemocná česká desetiletá školačka Martina se stala „rukojmím“ ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeňka Kabátka, který jí odmítl proplatit ozařování v zázračném protonovém centru. Ve skutečnosti to bylo tak, že průtahy způsobilo samo centrum, které chtělo zákrok (za skoro dva miliony korun) v rozporu s pravidly zaplatit předem.
Právě agresivní reklama a shánění klientů metodami, na něž nejsme v onkologii úplně zvyklí, jsou novinkami, které vedle nové technologie vstoupily před třemi lety se společností Proton Therapy Center Czech na český zdravotnický trh. Její majitelé, bratři Václav a Pavel Laštovkovi, tehdy začali psát příběh o tom, jak to může dopadnout, když se moderní zdravotnické technologie chopí s pomocí politiků lidé, jimž by slušelo spíš provozování kasina. Ve hře jsou pohádkové peníze, hra na city, přemrštěné ceny, korupce i vydírání. Česká „proton story“ má zatím otevřený konec.

Nejrůznější okolnosti

Ekaterina Michnová už v protonovém centru nepracuje, odešla poté, co jí bratři Laštovkové odmítli vyplatit přislíbenou provizi. Založila si firmu Medical On Center, s. r. o., a shání klienty pro konkurenci v Mnichově. Má tam dobré kontakty, pražské centrum totiž opustil také uznávaný odborník Manfred Herbst a vrátil se na německou kliniku. Po nich z centra odešel také odborník na dětskou onkologii Branislav Sepeši, stejně jako šéf radiologických asistentů, šéfka kontroly kvality či vedoucí oddělení pro kontakt s pacienty nebo další manažerky pro ruský trh. Někdejšího mluvčího Vladimíra Šulce, který předtím pracoval pro mladoboleslavskou Škodovku, vystřídala Iva Taťounová, před několika lety podmínečně odsouzená za to, že vydírala zákazníka firmy Eurotel, jíž dělala mluvčí. Důvody jsou vesměs stejné, centrum lidem neplatí, co slíbilo. Zdá se, že zlaté vejce se bratrům Laštovkovým začíná měnit v hořkou pilulku. Všechno to začalo před devíti lety, v době, kdy rezortu zdravotnictví vládl David Rath, jehož politická kariéra skončila, když byl přistižen s úplatkem v krabici od vína. Ten dosadil do čela VZP nuceného správce Antonína Pečenku a s vysvětlením, že je třeba radikálně zasáhnout proti hrozícím dluhům, ho vybavil pravomocí podepisovat cokoli bez schválení správní radou. Pečenka své moci využil vrchovatě, se svými známými, bratry Laštovkovými už dříve snil o protonové terapii v Praze. Za pojišťovnu podepsal velkorysou smlouvu o smlouvě budoucí. Slibovala, že VZP pošle centru každý rok 1650 klientů, převedeno na peníze, víc než miliardu korun. Laštovkové, kteří předtím podnikali v reklamě, vyrazili s tímto příslibem do Erste Group Immorent a získali tříapůlmiliardový úvěr na stavbu budovy a přístroje. Vznik centra provázely nejrůznější podezřelé okolnosti. Stavěla ho firma Syner, která proslula neprůhledným získáváním zakázek, a stálo dvakrát víc než srovnatelné zařízení v americkém Dallasu. Na chodu protonového centra se v jeho počátku podílel ten samý Pečenka, který jeho vznik umožnil (dělal poradce s dvousettisícovým měsíčním platem). Očekávaný příliv pacientů se ale po Rathově pádu zadrhl. Nové vedení VZP odmítlo Pečenkou slíbenou smlouvu uzavřít s tím, že protonová terapie je vhodná zhruba pro desetkrát méně klientů. Protonových center sice ve světě přibývá, rozhodně však nevytlačují starší ozařování fotonem. „Protonové záření je výhodné pro nádory v oblasti lebky, míšního kanálu, oka nebo vzácné typy nádorů, které jsou v blízkosti důležitých orgánů,“ říká přednosta brněnské kliniky radiační onkologie Pavel Šlampa. Protonové záření je v jistém smyslu přesnější než klasická fotonová terapie. Laicky řečeno, protony „vybuchují“ přímo v nádoru, ničí ho a okolní tkáně poškozují méně než fotony. Ovšem pokud se lékaři netrefí přesně, mohou být škody na zdravé tkáni mnohem masivnější.
Centrum se odmítnutí smlouvy bránilo, ale rozhodčí soud dal VZP za pravdu a smlouvu o smlouvě budoucí označil za neplatnou. Policie dnes Pečenku viní ze zneužití pravomoci veřejného činitele a státní zástupce brzy rozhodne, zda půjde před soud.
Pro bratry Laštovkovy představuje tento vývoj fatální čáru přes rozpočet. Vlastníkem budov a přístrojů je dcera banky, Immorent PTC, Laštovkových firma Proton Therapy Center Czech centrum provozuje a budovu s přístroji by měla splácet. Konkrétně, podle dodatků leasingové smlouvy má bance posílat od začátku letošního roku miliony korun měsíčně, příští rok dokonce kolem čtyřiceti milionů korun měsíčně. Propočet vychází z toho, že centrum ozáří zhruba 80 pacientů denně, léčí jich však mnohem méně, podle okolností 10–20 denně.
„Teď nemohu, jsem na schůzce,“ komentuje do telefonu svou schopnost splácet Václav Laštovka. „Mám jednání,“ pokládá mobil jeho bratr Pavel. Vzápětí volá mluvčí protonového centra Taťounová. Oznamuje, že pánové se s novináři nebaví. „Mohu jenom říci: Vše je v pořádku, jsme ve skvělé kondici. A děkujeme za optání,“ sděluje mluvčí.
Odchod části personálu ale o kdovíjaké kondici nesvědčí. Také bratři Laštovkové, pověstní svou zálibou v luxusu, se zřejmě uskrovňují. Soudě aspoň podle toho, že Pavel nabízí na internetu k prodeji letadlo Cessna Caravan 208B Grand za skoro dva miliony dolarů.

Proton pod pivem

Když odhlédneme od dryáčnické reklamy a problematických majitelů, většina onkologů se shodne, že možnost posílat pacienty na protonovou terapii v Česku vítá. Důvěru mají i v tým lékařů, který v tuto chvíli v centru pracuje. Spor se vede o to, pro kolik pacientů je protonová léčba vhodná. A především o její cenu. Odborná radiologická společnost se shodla na případech, kdy je proton přínosný – jde hlavně o nádory centrální nervové soustavy, vedlejších nosních dutin, oka a ty, které jsou v těsné blízkosti životně důležitých orgánů. Protonové centrum naopak tvrdí, že jeho zásah je lepší „vždy“ a že budoucnost představují především pacienti s rakovinou prostaty (nově diagnostikovaných je v Česku každý rok na devět tisíc). Pronajalo si pivní tácky pivovaru Svijany a na každého, kdo si dá jeho pivo, vykoukne pod půllitrem obrázek kreslíře Petra Urbana. Lékař na něm ukazuje sestře muže, který si čte pod ozařovacím přístrojem: „Dal jsem mu Kámasútru... Aby mu bylo jasné, že i po osvícení mu bude vercajk fungovat.“ Specialisté ze spojení protonu a prostaty tak jednoznačně nadšení nejsou. A ti ostatní si nemohli nevšimnout, že pražské protonové centrum je dražší než klinika v Mnichově. VZP, která kvůli tomu část klientů poslala za hranice, vyčíslila, že průměrná cena za léčbu klienta v Praze byla 700 tisíc korun, v Mnichově 550 tisíc korun. Loni v říjnu jí navíc centrum radikálně zvedlo ceny. Za jednu frakci, laicky jeden ozařovací den, si místo dosavadních 26 tisíc začalo u dospělých účtovat skoro 40 tisíc a u dětí 55 tisíc korun. Menším pojišťovnám začalo naopak centrum účtovat méně než předtím. Cenová hra protonového centra je pro laika úplně nesrozumitelná. Při troše zjednodušení se dá shrnout do tvrzení, že centrum VZP vydírá. Pojišťovna totiž trvá na dvou věcech: o tom, zda je pro pacienta vhodný proton, musí rozhodnout jedno ze 13 komplexních onkologických center. A musí při tom vycházet z výčtu diagnóz, na kterých se shodla odborná společnost. Český zdravotnický systém zná jen dva druhy proplácení péče – buď je léčba zařazena do seznamu výkonů s přesně danou cenou a výčtem, pro jaké stavy je vhodná, nebo pojišťovna rozhoduje o každém klientovi individuálně (v tomto režimu funguje momentálně protonová terapie). Protonové centrum ale zvolilo jinou cestu a operuje s originálním systémem smluv. Tvrdí, že VZP budou účtovány vyšší ceny, ale například Oborová zdravotní pojišťovna dostane slevu, protože je cosi jako „smluvní partner“. Pravdou je, že tahle pojišťovna – na rozdíl od VZP – přistoupila na to, že o prospěšnosti léčby protonem bude v případě jejích klientů rozhodovat samotné protonové centrum, komplexní onkologické centrum k tomu dá až dodatečně své stanovisko. Lze samozřejmě čekat, že řada pacientů bude tlačit na to, aby „zázračnou“ léčbu dostala.

Centrum – ale jinak

Budoucnost technologicky vyspělého centra, vedeného evidentními amatéry, je těžké odhadovat. Na ministerstvu zdravotnictví právě probíhají jednání o tom, že protonová terapie bude zařazena do seznamu výkonů jako každá jiná běžná léčba. Na tomto seznamu mohla být už od začátku roku, protonové centrum však nesouhlasilo s cenou, již komise ministra navrhla. Bratři Laštovkové by teoreticky mohli o svůj byznys přijít. Budovy a technika totiž patří leasingové společnosti Immorent PTC, a když je nesplatí, může je banka prodat jinému zájemci. Vzhledem k tomu, že auditor firmy Immorent PTC opakovaně upozorňuje na „významnou nejistotu“ ohledně schopnosti firmy Proton Therapy Center Czech „zajistit dostatečné příjmy pro platby leasingových splátek“ a firma Immorent PTC, jejíž jedinou náplní činnosti je vybírat tyhle splátky, loni vykázala ztrátu 700 milionů korun, se hodina pravdy blíží. Tohle logické řešení má nicméně jeden zásadní háček, zdravotnické licence či povolení jaderného úřadu k ozařování totiž od Rathových divokých časů drží Proton Therapy Center Czech bratří Laštovkových. Banka, ačkoli je to v jiných případech zvykem, nemá zástavní právo na jejich podíly. A budova a drahé přístroje bez možnosti je provozovat jsou k ničemu. Současný stav má k ideálu daleko. Protonové centrum je pro český trh příliš velké a tím pádem zčásti odkázané na luxusní privátní klienty z Ruska nebo Saúdské Arábie. Jeho ceny jsou vyšší než ceny mnichovské konkurence, nejen pro VZP, také od soukromníků chce zhruba o desetinu více. Navíc nemá zázemí běžné nemocnice (ozařování je jen jedna část léčby, vedle operací či chemoterapie, jež na sebe organicky navazují). Nemůže se kompletně postarat o dětské pacienty, kteří se neléčí ambulantně, ale zůstávají na lůžku. Případný zájemce, jenž by centrum chtěl po Laštovkových převzít, by toho musel hodně měnit. Jednu výhodu by ale bezesporu měl. „Laštovkové svou konfrontační kampaní dostávají centrum do čím dál větší izolace,“ komentuje jeho bývalý mluvčí Šulc. „Doktorům otloukají o hlavu, že zabijí každého pacienta, kterého nepošlou na proton, a zároveň léčbu zdražili. Největším problémem centra jsou jeho majitelé.“ Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček slibuje, že v pololetí doplní protonovou terapii do seznamu výkonů. Tím skončí tahanice centra a pojišťoven o cenu. „Protonové centrum nemůže přes pacienty vydírat pojišťovny,“ říká ministr. „A cena nemůže být vyšší než v Mnichově. Když se to provozovatelům nebude líbit, nedostanou od pojišťoven nic. Nemohou si ze zdravotního pojištění dělat zlatý důl.“