Chcete se více zaměřit na zhodnocování kvality péče. Jak se to má projevit?

Koncept value-based healthcare (rámec, kdy jsou nemocnice a lékaři odměňováni na základě výsledků pacientů, pozn. red.) je na západ odsud poměrně známý. Když jsme s ním ale přišli sem, část odborné veřejnosti to považovala skoro za urážku. Namítali, že přece všichni dělají kvalitní péči. My ale nechceme kritizovat, chceme docílit toho, aby každý pacient měl maximální možnou péči a aby méně docházelo například k rehospitalizacím (opakovaným brzkým hospitalizacím, pozn. red.).

Plánujeme proto určit jasná kritéria, podle kterých by se kvalita péče posuzovala a část úhrady byla poskytovatelům, tedy například nemocnicím, hrazena až podle splnění takových parametrů. Tento systém již několik let funguje u dialyzační péče, kde ho průběžně upravujeme a kultivujeme.

Na kdy tato pravidla plánujete?

Zatím jsme je bohužel natvrdo nedostali do dohodovacího řízení pro rok 2027, některá témata už jsme ale otevřeli. Třeba zohledňování toho, jak jsou kde úspěšní v provádění totální endoprotézy, kultivovali jsme platbu za výsledek v dialyzační péči a také jsme chtěli řešit téma organizace péče v oblasti ambulantní specializované, neboť i to souvisí s přidanou hodnotou.

V příštích letech, zřejmě již při dohodovacím řízení pro rok 2028, na to určitě navážeme. Využívat chceme relevantních dat a za žádoucí považujeme i sbírat zpětnou vazbu od pacientů, byť se do jisté míry jedná o subjektivní pohled, který je třeba zatížen komunikací mezi poskytovatelem péče a pacientem, která často nebývá optimální.

A lidé si na ni nezřídka stěžují daleko více než na samotnou zdravotní péči…

Ano. I když to zní trochu kontroverzně, je potřeba opustit paternalistický a direktivní přístup některých lékařů. Měli by být více komunikativní, vysvětlující i vlídní. U některých typů diagnóz, například onkologických, je totiž vyděšen jak konkrétní člověk, tak celá jeho rodina. Nevědí, co bude následovat, a je třeba mluvit s nimi přívětivě. Důležité je též nenechávat je dlouho v nejistotě, chceme proto maximálně podporovat, aby člověk se suspektním (podezřelým, pozn. red.) nálezem byl v řádu desítek hodin odeslán na zobrazovací metodu, která podezření buď vyvrátí, nebo potvrdí. Poté je nutné co nejdřív nasadit léčbu a pacientovi i jeho rodině srozumitelně říci, co je čeká. Jsme proto rádi, že v komplexních onkologických centrech začali fungovat koordinátoři péče. Tuto pozici bychom rádi rozvíjeli i u jiných diagnóz – třeba srdečního selhání, iktu, diabetu, obezity či duševního zdraví. Mohli bychom ji i „provozovat“ my jako zdravotní pojišťovna.

Za důležitou považujete i prevenci. Co si slibujete od projektu, kdy lidé, kteří za pomoci odborníků překonají nadváhu, obezitu či prediabet, získají od VZP na takový program příspěvek osm tisíc korun?

Jde o potřebný projekt založený na půdorysu spolupráce Centra onkologické prevence Masarykova onkologického ústavu v Brně a praktických lékařů. O prevenci totiž každý mluví a ve veřejném diskurzu už jde o zdevastovaný pojem, nic extra se ale neděje. Obezita přitom zpravidla do větší či menší míry souvisí se čtyřmi jezdci apokalypsy, to znamená onkologickými či kardiovaskulárními onemocněními, diabetem včetně souvisejících metabolických onemocnění a duševním zdravím.

Jde o zvratnou a do budoucna ovlivnitelnou záležitost, spojenou s pohybem, kvalitou výživy či sociálním kontaktem. Proto nám praktičtí lékaři vytipují lidi, kteří jsou před propadem do chronického onemocnění. Těm nabídneme tým odborníků, kteří pro ně vypracují terapeutický plán, týkající se pohybu, jídelníčku i následných kroků. My na to poskytneme příspěvek osm tisíc korun.

Bude podmíněn tím, zda člověk program zvládne?

Ano, budeme ale sledovat a analyzovat i to, proč třeba někdo v půlce odpadl, jestli například nebyl málo motivovaný či o jakou jinou příčinu se jedná.

Mluvil jste o praktických lékařích, kteří budou vybírat lidi vhodné do programu. Tím se dostáváme k tomu, jak důležité je mít praktika. Nedávno jste informovali, že rok a půl od vzniku týmových praxí, kdy jednu ordinaci sdílí více doktorů, už jste uzavřeli smlouvu s 241 takovými ordinacemi, kam se zaregistrovalo bezmála 44 tisíc klientů. Je to cesta, jak zvyšovat dostupnost primární péče i v regionech, kde chybí?

Určitě. Pokoušíme se o to různými cestami. Nabízíme bonusy jak praktickým lékařům, tak specialistům. V jednání je i to, že bychom poskytovali určitou částku, třeba 10 tisíc korun měsíčně mladým lékařům jako stipendium při specializačním vzdělávání, pokud se zavážou, že zůstanou v regionu i po jeho dokončení. Lékaře v regionech, kde se péče příliš nedostává, motivujeme i příspěvkem až milion korun za otevření praxe. Dlouhodobý problém tkví ale v tom, že když tam chce jít s rodinou, potřebuje i zázemí pro děti, pracovní příležitost pro manželku, možnost kulturního vyžití i obecnou občanskou vybavenost. Na to snahy mnohdy narážejí.

Další oblastí prevence je gynekologie. Část gynekologů si ale stěžuje na nový systém, kdy od letošního roku dostávají pravidelnou agregovanou platbu za registrovanou pacientku, která v uplynulých dvou letech absolvovala preventivní prohlídku. Někteří dokonce hovoří o ohrožení péče o ženy. Co tomu říkáte?

To je interpretace České lékařské komory, jejíž zástupci se mě na to ptali a nový systém kritizují. Nechci se nechat vtáhnout do bojů, naslouchám proto všem. Respektuji i stanovisko České gynekologické a porodnické společnosti a Sdružení soukromých gynekologů, kteří s novým mechanismem víceméně přišli a schvalují ho. Z dat, která mám k dispozici, vyplývá, že většina gynekologů chce nový mechanismus zachovat, jen ho kultivovat a například zavádět právě hodnocení výsledků jednotlivých gynekologů, provádět benchmarking (porovnávání se s těmi nejlepšími, pozn. red.) a podobně.

Příští rok též bude agregovaná platba pro gynekology navýšena a budou upraveny i nějaké další parametry úhradového mechanismu, jak bylo dohodnuto v dohodovacím řízení. Z dosavadního šetření také vyplývá, že pokles příjmů nastal asi u méně než dvaceti procent gynekologických ordinací, přičemž osmdesát procent z nově nastaveného systému naopak profituje. V tomto směru je třeba si uvědomit, že hrajeme hru s nulovým součtem, což znamená, že to nikdy nebude tak, že systém bude vyhovovat všem. Za pozitivní nicméně považuji, že motivuje gynekology k tomu, aby zvali pacientky na preventivní prohlídky a z čísel za první letošní kvartál vyplývá, že to je pomalu znát.

Část gynekologů namítá, že ambulance nedostanou proplaceno za ošetření pacientky, která poslední dva roky na prevenci nebyla. Obávají se pozdních záchytů případných potíží…

Tyto argumenty vnímám a beru je vážně. Zároveň je spoluzodpovědností lékařů, aby ženy na prevenci chodily. Nesmějí dopustit, že tam chodit nebudou. Žena má na preventivní prohlídku nadále nárok jednou ročně plně v souladu s vyhláškou o preventivních prohlídkách. To úhradový mechanismus ani vůle gynekologa nemění. Aby nedošlo k tomu, že lékař na ni nedostane agregovanou platbu, pokud se na prevenci dostaví třeba o pár měsíců později, podmínkou je, aby žena preventivní prohlídku absolvovala v průběhu posledních dvou let. To považuji za férové. Co se týče gynekologie a porodnictví, trápí mě spíš paternalistický přístup k matkám, podle mě by v oblasti péče o matku a dítě měl být více uplatňován respektující přístup. Tedy třeba neříkat, že císařský řez je standard, ale ženám, které chtějí rodit přirozenou cestou, to umožnit. Nesouhlasím ani s nálepkami bio matky apod.

Hodně se v tomto směru diskutuje o třech hrazených návštěvách porodní asistentky u ženy po porodu, na což má od ledna právo každá matka, nikoli jen ta, které to předepíše lékař. Co novému nastavení říkáte?

Považuji ho za správné, je to jedna z věcí, kterou minulý ministr Vlastimil Válek udělal dobře. Naprosto odmítám hlášky, že na návštěvu asistentky u matky s dítětem stačí deset či dvacet minut. Třeba v Anglii jsou v tomto mnohem dál a péče porodních asistentek je tam vážená. I u nás je to poptávaná služba, kdy asistentka může ženě poradit ohledně kojení, případně ji nasměrovat k dalším odborníkům, když u ní zachytí třeba poporodní depresi.

V tomto jsme ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví spustili pilotní projekt, jehož cílem je poporodní deprese či úzkosti včas zachytit. České porodnictví musí projít extrémní proměnou, už s odkazem na to, že porodnost extrémně klesá.

Diskutuje se o tom, zda mají být zrušeny porodnice, kde ročně neprovedou šest set porodů. Jaký je váš názor?

Podle mě to nemůže být jediný ukazatel, důležitá je i dostupnost péče. Když v nějaké porodnici provedou 599 porodů ročně, ale jinak by ženy musely jezdit dvě a půl hodiny jinam, má být podle mě zachována. Holé počty dávají smysl třeba u totálních endoprotéz, kde platí, že čím více jich v daném zařízení dělají, tím větší praxi mají a jsou lepší. U porodů to tak ale nevnímám. Když je tam kvalitní personál a kvalitní péče, číslo porodů až tak podstatné není, naprosto klíčové je řešit i jiné kvalitativní indikátory. Pracovní skupině ministerstva zdravotnictví do toho ale nechci příliš mluvit, za nastavení odborných kritérií jsou zodpovědní tam.

Myslím si ale, že není správné, když v ní nepůsobí porodní asistentky, které jsou nedílnou součástí porodnictví. Jejich hlas musí být slyšet a je důležité, aby se jednotlivé profese vzájemně neradikalizovaly. V případě porodnictví je třeba hrát win-win (aby z výsledku profitovali všichni, pozn. red.).

Další letošní novinkou je, že pojišťovny mají ve své gesci provoz pohotovostí. Jak to v praxi funguje?

Ve své bývalé pozici náměstka ředitele VZP jsem byl do února zodpovědný za úsek služeb klientům, což zahrnovalo i call centrum. Kdykoli se objeví problém, operátoři tam jsou zavaleni. Neevidujeme ale žádné stížnosti týkající se právě pohotovostí, což je vizitka toho, že systém funguje dobře. Máme spuštěný web pohotovosti.vzp.cz s kompletními informacemi o všech pohotovostech v Česku. Nově je dokonce seznam všech pohotovostí dostupný i v aplikaci Záchranka, a to právě na základě našich dat. Na to, že jsme na nastavení nového systému pohotovostí měli málo času, se to povedlo.

Vzhledem ke stárnutí populace je velkým tématem přeměna části akutních lůžek na lůžka následné péče. Jak se to vyvíjí?

Musí to pokračovat. V mezinárodním srovnání máme akutních lůžek mnoho, takže určitý prostor k redukci je. Naopak lůžek následné péče máme, i s ohledem na vámi zmíněný demografický vývoj, málo. Naší interní ambicí je mít jich do roku 2030 alespoň o čtyři a půl tisíce více než nyní. Ruku v ruce s tím musí jít například rozvoj jednodenní chirurgické péče, kdy lidé mohou v den zákroku jít domů a nebýt hospitalizováni. Chceme do toho vnést nový mechanismus, že bychom vždy v daném regionu soutěžili na určitou diagnózu konkrétního poskytovatele. To znamená, abychom věděli, za jakou cenu u ní zajistí potřebný objem péče a v definované kvalitě.

Tedy aktivně vyjednávali?

Ano, je to samozřejmě už hodně aktivní přístup zdravotní pojišťovny jako nákupčího péče a souvisí to s tím, co říká ministr Adam Vojtěch, že zdravotní pojišťovny doposud byly jako jacísi líní kapříci na dně rybníku a on chce dravé štiky, které se pohybují a systém více řídí. Proto zřejmě neustoupí ani v tom, že v dohodovacím řízení o úhrady na příští rok bude vždy podstatný souhlas pojišťovny. S tím se ztotožňuji, důležité totiž je, aby byl systém udržitelný, k čemuž jsou dohody mezi poskytovateli zdravotní péče a pojišťovnou nezbytné.

Na co dalšího kladete důraz?

Například na technologické inovace. Od září chceme spustit inovační portál, kdy budeme z terénu sbírat jednotlivé žádosti na zlepšení diagnostiky, prevence či terapeutických postupů. Budeme je vyhodnocovat a ty, které vybereme, zkusíme rozjet v pilotním režimu, abychom zjistili, jaký přínos mají v praxi. Když totiž jdete klasickou cestou, trvá x let, než něco dostanete do standardních úhrad. Budeme ale přísní a pacienti nebudou pokusnými králíky pro kdejaký výmysl. Třeba v oblasti diagnostických metod a využívání umělé inteligence ale projekty rostou jak houby po dešti a my nechceme stát stranou. Důležitou oblastí je i digitalizace.

V jakém smyslu?

U základních služeb i uvnitř pojišťovny. Třeba banky takovou transformaci prodělaly a dnes už tam lidé fyzicky skoro nechodí, všechno řeší přes aplikace. Mají tam CRM systém (software pro řízení vztahů se zákazníky, pozn. red.), kdy je klientům poskytována asistence. Takovou cestou se chceme též vydat, aby lidé tolik nemuseli chodit do kamenných poboček.

Ale zároveň vaši zaměstnanci nepřicházeli o práci?

Jistě. Nechceme lidi vyhazovat, ale naopak je využít na služby s vyšší přidanou hodnotou. Mohli by se věnovat složitějším problémům nebo dělat právě třeba koordinátory péče klientům, tedy jakési osobní bankéře. Nebo třeba v revizní činnosti by nám pomohla AI, která by připravila rozhodnutí reviznímu pracovníkovi, čímž bychom ušetřili čas pro provádění revizní a kontrolní činnosti u podnětů, které by nám z dat také generovaly pokročilé a automatizované algoritmy.

Zdroj: Deník