Zarudlá vyvýšená ložiska zrohovatělé kůže se stříbrnými šupinkami nebo okrouhlá drobná ložiska s nánosy šupinek rozesetá po celém těle jako kapky vody či drobné puchýřky s mléčným obsahem na dlaních a ploskách, jindy hnisavé puchýřky po celém těle nebo rozsáhlá ložiska v kštici či zdeformované a odlučující se nehty. Tak se projevují různé druhy lupénky neboli psoriázy, jak se odborně tato nemoc nazývá.

Viditelnost nepěkně vyhlížejících projevů psoriatika výrazně handicapuje. Běžně se stává, že při návštěvě krytého bazénu se od něj lidé okázale odtahují, nebo se dokonce obracejí na plavčíka, aby jej vykázal. Dělají to, i když vědí, že lupénka není infekční, a že se jí tudíž nemohou nakazit. Avšak vizuální dojem je tak silný, že si „nemohou pomoci“. Jak si od jejich chování má pomoci psoriatik, je v danou chvíli nezajímá.  

Lupénka je cosi jako zrada z vlastních řad

Psoriáza je systémové autoimunitní onemocnění, jehož příčiny jsou velice komplexní, a navíc nejsou objasněny natolik, aby bylo postižené možno léčit kauzálně. Na druhé straně se o příčinách a spouštěčích autoimunit i lupénky již leccos ví.

U autoimunitní choroby se obranyschopnost obrací proti svému nositeli a spouští sebedestruktivní program v podobě výběrového poškozování orgánů. Zasahuje obvykle střeva (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, celiakie), klouby nebo svaly (revmatoidní artritida, myastenie, Bechtěrevova choroba), nervový systém (roztroušená skleróza), slinivku břišní (diabetes I. typu), štítnou žlázu (thyreoiditida). Zasahuje řadu dalších orgánů a mezi nimi také kůži a pojivo, čímž vyvolává lupus erythematodes, sklerodermii a … psoriázu.     

U té hraje rozhodující roli dysbalance mezi některými lymfocyty, což je typ bílých krvinek a velice důležitá součást imunity. „Narušení rovnováhy mezi Th1/Th17 a Th2 lymfocyty ve smyslu převahy Th1/Th17 nad Th2 je charakteristické pro některá kožní autoimunitní onemocnění, jako je alopecia areata – lokální ztráta vlasů, vitiligo – bílé skvrny na kůži, a psoriáza. Naproti tomu převaha Th2 lymfocytů je charakteristická pro alergická onemocnění, jako je např. atopická dermatitida,“ uvedl před několika lety na odborném semináři v Praze přední italský dermatolog prof. Torello Lotti.

Často se uvádí, že v lupénce mají prsty geny. Avšak dědičná není, dědičný je pouze sklon k ní, což znamená, že aby propukla, potřebuje ještě něco. Nazýváme to jemně moderní způsob života a životní styl. Psoriáza je rubem zmíněných fenoménů, přesněji jedním z jejich projevů. Hlavní roli zde sehrává stres ve své biochemické i psychické podobě.

Imunitě chybí vyzrávání a trénink

Biochemicky je dnes imunita poškozována mnoha způsoby a na mnoha frontách, vezměme jen ty hlavní. Porod císařským řezem pro novorozence znamená, že neprošel porodními cestami, kde by se setkal s matčinou mikroflórou, která je důležitým předpokladem pro optimální vyzrávání jeho imunity. Stejně ochuzující je krátké, nebo dokonce žádné kojení.

Dítěti, které vyrůstá v přehnaně hygienickém prostředí, chybí „trénink“, jejž jeho obranyschopnost potřebuje, aby optimálně vyzrávala a udržovala se v kondici – „tréninkovým nářadím“, jímž jsou symbiotické, ale i choroboplodné mikroorganismy v prostředí i stravě, se potkává velmi omezeně.

Jakýmsi zkracovačem tréninku s choroboplodnými antigeny jsou antibiotika, jež jsou nadužívána a podávána i na virové infekce, na které neúčinkují. Navíc tím, že ničí nejen choroboplodné, ale i prospěšné mikroby ve střevu, které je gruntem imunity, zase vychylují obranyschopnost z rovnováhy a snižují její výkonnost. Na narušování obranyschopnosti se dále podepisuje také nadužívání kortikoidů a léků vůbec. Princip imunitního tréninku pak platí nejen pro dětský věk, ale vztahuje se na celý život. 

Dalším faktorem je dnešní strava, chudá na vlákninu a vitaminy, jež střevo potřebuje, aby plnilo roli zmíněného gruntu. A nejen to: „Vezměme jen trvanlivé potraviny. Koupíte si jogurt s trvanlivostí do března, otevřete ho v květnu a vypadá jako čerstvý. Způsobila to přítomnost konzervantů. Bez nich potravina z přirozených produktů přece zplesniví. Jestliže tedy konzervanty ničí rychle se množící organismy, tak co je v našem organismu rychle se množícího? Krevní buňky a imunitní systém, kostní dřeň atd., to jsou naše vnitřní rychle se množící organismy. Jde tedy o potlačování bazální imunity,“ říká neurolog Jaroslav Lněnička.      

Ke všemu pak ještě přistupuje stres psychický. Na jeho začátku stojí nezvládání některé stránky života, kdy se člověk dostane do vlekle nevýhodného postavení, s nímž nemůže nebo nedokáže nic udělat. Tento tzv. distres pozvolna odplaví ze života radost, čímž do něj naopak vžene nezdravý životní styl. Ten spolu s psychickým tlakem začne biochemicky nahlodávat funkčnost jednotlivých tělesných orgánů, „hledá“, který je nejslabší, a do něj se „zahryzne“. Je-li to právě kůže, je reálná šance, že se rozvine lupénka.    

Obvyklý scénář je takový, že jedinec s distresem za krkem zažije další psychické trauma a začne se osýpat. Může jím být klidně i radostná událost typu svatby a starosti s ní spojené. Roli spouštěče však může sehrát také bakteriální či virová infekce, úraz či operace. Ovšem je-li psoriatik navíc obézní a toho slabšího v jeho těle přibývá, může toho „nabrat“ víc. S lupénkou „kamarádí“ artritida, běžně s ní jde ruku v ruce metabolický syndrom a diabetes druhého typu, alergie, Crohnova choroba, kardiovaskulární obtíže, někdy dokonce i rakovina kůže. Jádro je v tom, že celý výše zmíněný mix příčin a ovlivňujících faktorů logicky vyvolává také obsáhlý mix obtíží.      

Náprava je pracná a zdlouhavá

Léčba psoriázy zahrnuje vícero postupů od derivátu vitaminu D, kortikosteroidů a keratolytik přes světloléčbu a dehet až po biologická léčiva pro nejtěžší pacienty. Ta jsou velice drahá a spolu s nárůstem psoriatiků jejich podávání nejvíce přispívá k nárůstu nákladů na léčbu lupénky (více zde).

Úspěch terapie se však více než od léčiv odvíjí od něčeho jiného. Žádná mastička, pilulka či injekce totiž není s to projevy plně a natrvalo odstranit, ty lze pouze mírnit. A co je mírní výrazně, je vůle, disciplína a vytrvalost na druhou, možná i na třetí.

Proč ty exponenciály? „Na první“ je rutina nutných životosprávných úprav: např. stopnout přejídání, alkohol a kouření, omezit umělá sladidla a konzumaci uzenin, začít se hýbat, hlídat si váhu, zdravě jíst a spát. Už jen tyto kroky jsou při „zajetém“ nezdravém životním stylu obtížné a zdaleka ne každý psoriatik zvládne takové nasčítané spouštěče v zájmu nápravy odečíst ze života všechny. „Na druhou“ je skutečnost, že ani když se nemocný zatne, výsledky v podobě ústupu kožních skvrn se dlouho nemusí dostavit, což značně podlamuje jeho vůli. A co je „na třetí“? Jestliže distres je začátkem lupénky, jejím následkem je jeho prohloubení kvůli společenskému vyloučení a dramatickému snížení kvality života. A být aktivní ve stavu velice blízkém depresi je úkol pro titána.     

Také proto nejeden psoriatik například poté, co v lázních shodil nějaká kila a projevy nemoci lehce ustoupily, po návratu upadá do starých stereotypů a jen sleduje, jak se kožní projevy opět vracejí. Také proto mnohým z nich pomohla najet na zdravější kolej teprve psychologická pomoc, s níž se daří zaútočit na hlavního nepřítele – stres. Může se tak oslabit psoriatikův stres, a on sám si díky ní hledá cesty, jak se udržet činný a nacházet radost z drobných úspěchů a zlepšení. A pro to všechno psoriatik nezaslouží zdvižená obočí, odtažitost, natož opovržení. Potřebuje povzbuzovat a držet palce.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna