Obezita je sice jen jedna, může se však ubírat různými cestami a mít různé projevy. Vše má na svědomí obvyklý viník – příroda. Jablku podobný, tzv. androidní typ obezity se formuje v dutině břišní, a když už i tam je málo místa, začne se tuk hromadit v játrech, slinivce, ve svalech. Jak název napovídá, jde o obezitu mužského charakteru.

K ženám byla evoluce štědřejší a obdařila je ještě něčím navíc. Protože rodí děti, příroda je naprogramovala, aby se jim tuk ukládal v oblasti boků a stehen, kde slouží jako zdroj energie v těhotenství. Je-li ho tak akorát, neděje se nic krom toho, že činí jeho nositelku pro muže přitažlivou. Když ho ale začne být v oblasti boků a hýždí přespříliš, přičemž v horní půlce těla tuku nepřibývá nebo jen minimálně, může jít o hrušce podobný, tzv. gynoidní, tedy ženský charakter mající typ obezity.  

Když se míchají jablka s hruškami

  Jiný typ nese jiná rizika. U „jablek“ viscerální čili vnitřností se týkající tuk často vyvolává tzv. metabolický syndrom X. Pod ne úplně známým názvem se skrývá asi 60 nezdravých jevů a velmi známé následky, všechny s přívlastkem vysoký: krevní cukr, krevní tlak, cholesterol. Ty tvoří podhoubí diabetu 2. typu, aterosklerózy, infarktu, mozkové mrtvice a četných dalších neblahostí. Zařadit zpětný chod lze dietou, pohybem a farmakologickou léčbou.

U „hrušek“ se věci mají jinak: „I relativně velké množství tohoto podkožního tuku je metabolicky nezávadné, někdy mylně označované jako zdraví protektivní, což není pravda. Tento tuk sice nezvyšuje hladinu cholesterolu, glykémie ani nezvyšuje krevní tlak, avšak velice často se projevuje nedostatečností žilně-lymfatického systému se symptomy otoků,“ vysvětluje MUDr. René Vlasák, vedoucí lékař pražského Centra preventivní medicíny – Lymfocentra (CPML).  

Jenže žena trpící pocitem, že se skládá ze dvou nekompatibilních půlek, jedné štíhlé a druhé obézní, chce pochopitelně zhubnout, přičemž o původu svých disproporcí nemusí nic vědět. „Logicky“ se vydá klasickou cestou pouze diety a pohybu, v čemž ji může utvrdit i lékař, nejčastěji v případě, kdy trpí smíšeným typem obezity, tedy kombinací obou výše zmíněných.

Avšak „když hrušky léčíte jako jablka, začnou ztrácet tuk, jenže v obličeji, na prsou a v pase. Problematické partie většinou zůstávají téměř stejné, což je pro mnoho žen frustrující a často to vede buď k jojo efektu, nebo k ukvapenému pokusu o řešení, jímž často bývá špatné načasování liposukce“, upozorňuje Dr. Vlasák.

Do hry vstupuje vnitřní tělesná voda

Nejsou to jen zvětšující se spodní partie a absence projevů metabolického syndromu X, co ženu upozorní, že její problém nejspíš způsobuje ještě něco jiného než prostá přemíra kalorií. Dokáže-li dát ruce až na zem bez pokrčení kolen, je to známka roztaženého podkožního vaziva. Dalšími příznaky jsou nízký tlak a otoky.

Uvedené symptomy tvoří metabolický syndrom Y, jejž poprvé zformuloval a nazval právě Dr. Vlasák. Jde o děj, při němž v podkoží dochází k utlačování lymfatických cév, čímž se zhorší odtok lymfy, tekutiny, která mimo jiné likvidací virů, bakterií a nádorových buněk pomocí buněk imunitního systému zabezpečuje „čisté životní prostředí“ tkáním a orgánům. Zhoršený odtok pak stimuluje nárůst tukové tkáně.

Popsaný děj, který je ve skutečnosti mnohem složitější, může být časem zkomplikován lipedémem, což je problém, který trápí přes 20 % žen. Při něm se intersticiální tekutina, což je tělesná voda vyplňující mezibuněčný prostor, „rozleje“ v podkožním prostoru, aniž se přemisťuje, jak má, tedy do lymfatických cév, kde se mění v lymfu. Tím se symetricky zmnoží tuková tkáň v oblasti od pasu přes hýždě a dolní končetiny se zakončením u kotníků.

Lipedém má čtyři stupně, od mírné „jedničky“, jež spíše připomíná celulitidu, až po „čtyřku“, kterou charakterizuje monstrózní obezita. Stupeň IV provázejí s nadměrným tukem bolesti i otoky a ztěžuje pohyb natolik, že ženu může invalidizovat. Rozhodující jsou však pro ženu s lipedémem dvě věty z odborného článku šéfa CPML: „Podkožní tuk u lipedému téměř nelze redukovat běžným cvičením nebo dietou a ani bariatrická intervence často nepřináší kýžený léčebný efekt. Za nejvhodnější léčebnou intervenci je považována KDT (komplexní dekongestivní terapie).“  

Na lipedém je třeba jít z více stran

  Když žena touhu shodit přebytečná kila přetaví v čin, nejčastěji se upne právě k dietě nebo cvičení. Jenže KDT je všechno jiného než jakákoli monotematická snaha. Ze všeho nejvíc připomíná to, co žena dělá automaticky, když řeší úlohy, jež před ni klade běžný život: paralelní fungování na více frontách. To je podstata KDT. Začíná a plynule pokračuje změnami stravovacího režimu.

Zkušenost v CPML je taková, že „všechny ženy, které nutričně vyšetříme, mají nedostatek bílkovin“. Je proto nanejvýš žádoucí, aby se dozvěděly, „v jakém poměru mají mít bílkoviny, tuky, sacharidy, vodu a další složky a jak to udělat, aby je v daných poměrech do sebe dostávaly“. Bez optimální výživy nelze nastartovat samouzdravovací a samoregulační tělesné mechanismy. V daném případě jde o to, rozpohybovat lipedémem „zabrzděnou“ a nahromaděnou intersticiální tekutinu. Jedině tak se zvětšená lipedemická tuková buňka vrátí k normálnímu metabolickému režimu a zmenší se.       

Další linie jsou nošení kompresních legín, lymfodrenáž, užívání léků i bylinek a při rozsáhlém lipedému liposukce, tedy chirurgické odstranění přebytečného tuku. Ty vyžadují podporu v podobě pohybového režimu, neboť lymfu na rozdíl od krve nepohání srdce, ale jedině fyzický pohyb.

Vše korunuje edukace a motivace. Bez informací a pohnutek k jednání se ženy neobejdou jednak z důvodu, že terapie lipedému často bývá časově neohraničená až celoživotní, jednak proto, že její vykonavatelkou je z nemalé části žena sama. Nejedna se bohužel uchyluje k samospásnosti liposukce, jiné nechtějí měnit zažitý životní styl a spoléhají, že nechtěných ypsilonových kil je zbaví občasná lymfodrenáž. Nezbaví.

Ženy nemají zafixované základní návyky

„Lipedém není nemoc, to je stejné jako vydávat za nemoc tvar nohou do X nebo Y. Je to jen dispozice, třebaže se z ní mohou rozvinout choroby,“ zdůrazňuje Dr. Vlasák. Aby se tato dispozice držela v mezích, je na ženě „naučit se žít se svou vnitřní vodou“. Jinými slovy, osvojit si zásady prevence, neboť „téměř žádná žena u nás neví, jak se má starat o své pozadí“.

Šéflékař CPML si při vysvětlování významu prevence pomáhá metaforou péče o chrup. Jestliže jsme nechtěli zkažené zuby u sebe ani našich dětí, museli jsme se naučit řádně zacházet se zubním kartáčkem. Pak ho používat pravidelně celý život a navyknout na jeho používání také potomstvo.     

Aplikace „zubního vzoru“ zahrnuje zdravou stravu, vhodný pohyb, trénink hlubokého břišního dýchání, jež aktivuje hluboko uložený lymfatický systém v břišní dutině, a časté nošení kompresních legín kvůli aktivizaci odtoku lymfy v podkoží. Jak vidno, jde v podstatě o zásady zdravého životního stylu.

To vše by se mělo dít přesgeneračně: „Maminka, když vidí, že dcera přišla ze školy, kde jen seděla, jí má připomínat – ,holka, jdi se proběhnout nebo si udělej dřepy, nohy si takhle protři, udělej si tyhle cviky. Necpi se sladkým, a když už si ho dáš, tak aspoň deset hodin před spanímʻ. Tohle by měly být stejné samozřejmosti, jako je zubní kartáček,“ říká Dr. Vlasák.

Nezřídka se stává, že nejobtížnější je pro ženu najít pracoviště, kde jí účinně pomohou. Proto na půdě odborné lymfologické společnosti vznikají doporučené postupy, aby se adekvátní informace dostaly také k internistům a diabetologům. Proto odborníci školí také nutriční terapeuty, proto se také snaží, aby se správné informace dostaly tam, kde lymfologové působí, včetně kosmetických zařízení. Protože podle šéfa CPML jde hlavně o to, že „zdraví je dopravní prostředek na cestě životem a zdravá žena je klíč ke zdravé společnosti“.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna