Texty na téma zhoubné nádory obvykle neprobouzejí ve čtenáři optimismus. Přesto se následující řádky o něco takového pokusí. Nepůjde v nich o nic jiného než vynést na světlo, že vyhlídky na lepší onkologické příští mají oporu v realitě. Myšleno v realitě fyzické i psychické. Dnes se zaměříme na tu první a na otázku, zda informace o přístrojích, molekulách a striktně medicínských postupech nesdělují pacientům také něco adresně osobního.

Nádory se nemění, jejich prognóza ano

Začněme u statistik. Hlavní z nich ukazuje, že onkologicky nemocných u nás neustále přibývá. Když zvážíme, že do roku 2040 se zdvojnásobí počet českých seniorů ve věku přes osmdesát let, vypadá to s výskytem zhoubných nádorů ještě neradostněji, protože ač karcinomy sužují i děti, mladé a lidi ve středním věku, převažují u starších věkových skupin.

Jak už delší dobu zdůrazňuje šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky prof. Ladislav Dušek, je však zcela namístě tuhle minci obrátit a pozorně se zadívat také na její líc, kde probleskují skutečnosti „jiného druhu“. Výrazně se prodlužuje doba přežití nemocných. Roste počet bezpříznakových pacientů, kteří se po vyléčení vrátili k běžnému životu včetně plnohodnotné práce. Čím dál více je také zcela vyléčitelných karcinomů.

Když se na to podíváme z odstupu, je zjevné, že zhoubné nádory – byť ne všechny – se nezadržitelně stěhují do kolonky chronické onemocnění, s nímž člověk žije do značné míry běžný život po dlouhá desetiletí. „Především ale klesá mortalita a mnohem víc lidí se každoročně dozví, že mají rakovinu, než kolik jich na tuto nemoc zemře,“ shrnuje současnou situaci Jakub Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.         

Odborná hlava informuje, laik „čte“

Oproti minulosti jde o dramatickou změnu k lepšímu. Ještě před nějakými třiceti lety budila diagnóza rakoviny hrůzu, neboť až příliš často znamenala dívat se smrti do očí. Léčba bývala drsná, chemoterapie a nepříliš cílené ozařování s sebou nesly nežádoucí účinky, kterýžto termín v případě prvně zmíněné metody nevystihuje dostatečně fyzické pocity léčených. Že čas oponou trhnul, o to se na prvním místě postaral pokrok na poli terapie, což je výsledek práce odborných hlav.

„Rok 2017 byl z hlediska počtu nových léků výjimečný. Schválením prošly například léky na akutní lymfoblastickou leukémii, určité formy nádorů prsu, kolorektálního karcinomu nebo nádorů jater. V případě karcinomu jater se objevil první převratný přípravek po několika letech,“ uvádí Jakub Dvořáček. Velký progres přinesla také biologická léčba a imunoterapie. Druhá zmíněná je úspěšně využívaná v léčbě maligního melanomu, uplatňuje se také u nádoru plic a močového měchýře, jež jsou špatně léčitelné.

Proč zmiňování výsledků tvrdé práce onkologických výzkumníků a lékařů zmiňovat? Protože vyvolávají rozdílné reakce. Jeden konec jejich spektra shromažďuje všechny, kdo je čtou jako „nemusím nic řešit, doktoři to když tak zvládnou,“ s přístupem „k lékaři, až když je zle“. Na opačném konci však přibývá těch, kdo jim rozumí v duchu „čím více odborné nabídky, tím více já i jako laik spolurozhoduji o úspěchu léčby“. Kdo je pak tím, jenž má největší možnosti lovit v první skupině a rekrutovat z ní přeběhlíky do druhé? Jinými slovy: kdo je tady, pokud jde o zachycení zhoubného bujení včas, kdy je nejlépe a nejnadějněji léčitelné, nejkompetentnější?

K praktikovi každé dva roky

Odpověď se začne rýsovat při pohledu na jednu specifickou skupinu onkologicky nemocných. Významně narůstá také počet pacientů, kteří již jednu onkologickou léčbu prodělali, dostali se do fáze remise, tedy bez příznaků, načež se u nich po čase, leckdy dlouhém, vyvinul druhý, nebo dokonce třetí nádor. Jak ukazují statistiky, bývají nezřídka v pokročilém stádiu, kdy jsou rizika mnohem větší, než kdyby byl odhalen včas. Proč?

Když se tito pacienti dostali s prvním nádorem do péče špičkového onkologického centra, strach z vážné choroby u nich časem vystřídalo uklidnění, že léčba dobře dopadla a že přece chodí na kontroly ke špičkovému expertovi. Jenže „pan profesor“ přes nádory kůže nevyšetří, zda nehrozí karcinom ledviny, jater nebo čehokoli jiného. Nemá na to ani erudici, ani čas. Druhý nádor je tudíž odhalen jinde, někým jiným a tehdy, když se pacient dostaví „k lékaři, až když je zle“, třebaže je mu takový přístup cizí.

Pak se ovšem pro včasný záchyt veškerých, prvních i dalších nádorů, nabízí jediné logické, byť pro leckoho překvapivé řešení: praktický lékař a systém dvouletých periodických zdravotních prohlídek. Je to praktik, s kým má pacient dlouhodobý a často i důvěrný vztah; kdo slýchá první pacientovy stesky na to či ono, značící, že se může rozbíhat nějaký patologický proces. A je to on, kdo každé dva roky vyhodnotí, zda pacienta odeslat na screening prsu, děložního hrdla, tlustého střeva a konečníku, plic či prostaty. Všechna tato vyšetření jsou hrazena ze zdravotního pojištění.

Právě praktikovo pravidelné a dlouhodobé sledování pacienta nejlépe koresponduje s povahou zhoubných nádorů jako v čase se rozvíjejícího patologického procesu. Během onoho sledování pacient také získává dostatek informací a podnětů k přemýšlení. Zvláště pokud se ptá. A jedině z dostatečné informační základny se může zrodit přístup k vlastnímu zdraví v duchu „přemýšlej, domýšlej a něco dělej“. Což je důvod k nemalé dávce optimismu.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna