Proplacení takto pořízeného zdravotnického prostředku pojišťovnou není možné. Pojišťovna může poskytnutou zdravotní péči (včetně zdravotnických prostředků) platit pouze smluvním zařízením k tomu určeným, nikoliv přímo pacientovi. Jestliže lékař usoudí, že pacient daný zdravotnický prostředek potřebuje, vystaví mu na něj poukaz. Plná nebo částečná úhrada podle typu prostředku by pak byla proplacena výdejně zdravotnických potřeb. Žádosti o proplacení zdravotnického prostředku pojišťovnou přímo klientovi v případě, kdy si ho zakoupil z vlastních prostředků, tedy nelze vyhovět, a to ani na základě dodatečného "doporučení od lékaře".

Výše úhrady pojišťovnou je pro zdravotnické prostředky předepisované na poukaz stanovena zákonem č. 48/1997 Sb., resp. jeho přílohami, které také definují nároky pacienta (např. četnost) na čerpání zdravotní péče formou poskytnutí zdravotnického prostředku. Zdravotnické prostředky jsou ale volně obchodovatelné, proto ceny na trhu jsou určovány především nabídkou a poptávkou, jako je tomu u jakéhokoliv jiného druhu zboží. Cena, za kterou může klient zdravotnický prostředek pořídit, se tak může lišit.

Z toho také vyplývá, že i výše doplatku pacienta může být u různých výdejců různá. U zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz je nastavení cen věcí obchodní politiky každého z dodavatelů. V praxi se setkáváme se dvěma základními přístupy. Dodavatel /výdejce/distributor, který má zájem na tom, aby byl daný zdravotnický prostředek bez doplatku, nastaví konečnou cenu pod úroveň úhrady, eventuálně na úroveň úhrady. V opačném případě nastaví konečnou cenu nad úroveň úhrady a rozdíl mezi úhradou a konečnou cenou je pak doplatkem pacienta.

Aktuální výše úhrad zdravotnických prostředků VZP publikuje v úhradovém katalogu (Číselníku VZP–ZP) veřejně dostupném na www.vzp.cz v části Poskytovatelé – Číselníky.