Otázka týdne

V poslední Otázce týdne radíte s platbami pojistného budoucímu důchodci, který již nadále nebude pracovat. Jak je to ale v případě, že důchodce zůstává zaměstnaný nebo souběžně pracuje na živnostenský list?

Odpověď na vaši otázku je v principu jednoduchá – v takovém případě za něj platí pojistné na zdravotní pojištění stát a kromě toho si dotyčný musí platit pojistné i ze svého příjmu z výdělečné činnosti. Jen přitom nemusí brát ohled na povinné minimální pojistné stanovené pro danou skupinu (zaměstnanci, OSVČ).

Za každého důchodce, poživatele důchodu z důchodového pojištění, je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát. Stát platí za takové osoby měsíčně pojistné v zákonem stanovené výši. Zdravotní pojišťovně ale musí být oznámeno, že daný pojištěnec má nárok na zařazení mezi osoby, za které je stát plátcem pojistného.

Pokud je důchodce zároveň osobou samostatně výdělečně činnou, musí hradit pojistné na zdravotní pojištění sám ze svých příjmů ze samostatné výdělečné činnosti + ze zákonem stanoveného vyměřovacího základu pro státní pojištěnce za něj hradí pojistné také stát. Protože hradí pojistné i stát, bude si dotyčná osoba jako OSVČ vypočítávat výši pojistného ze svého skutečného vyměřovacího základu, stanoveného jako 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů na jeho dosažení, zajištění a udržení. V případě, že tato částka nedosáhne výše minimálního měsíčního vyměřovacího základu, který je stanoven pro osoby samostatně výdělečně činné, není dotyčná OSVČ povinna odvést pojistné na zdravotní pojištění alespoň v minimální výši, ale pouze skutečně vypočtenou částku. Na druhou stranu není dána žádná hraniční částka, pod kterou by se zálohy platit nemusely. V případech, kdy měsíční záloha na pojistné vychází velmi nízká, např. v řádu desítek korun, je možné zaplatit pojistné za delší období (rok) najednou, aby se pojištěnci nezvyšovaly náklady na poštovné či převod finančních prostředků bankou. O úhradě pojistného za delší období najednou je vhodné informovat územní pracoviště VZP se sídlem v okrese, v němž má klient bydliště.

Pokud je důchodce zároveň zaměstnancem, bude platit pojistné na zdravotní pojištění jako zaměstnanec (prostřednictvím svého zaměstnavatele) + zároveň za něj bude hradit pojistné i stát ze zákonem stanoveného vyměřovacího základu pro státní pojištěnce. Protože bude pojistné odvádět i stát, neplatí pro daného zaměstnance minimální vyměřovací základ stanovený ve výši aktuální minimální mzdy. Zaměstnavatel tedy bude vypočítávat pojistné na zdravotní pojištění ze skutečného vyměřovacího základu tohoto svého zaměstnance, tj. dle jeho skutečného výdělku.

Připomínáme, že každý pojištěnec je povinen oznámit své zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za něj pojistné. Takovou skutečností je mj. odchod do důchodu. Za osoby zaměstnané plní tuto povinnost zaměstnavatel, samozřejmě pokud jsou mu tyto skutečnosti známy. Zjistí-li zaměstnanec, že jeho zaměstnavatel tuto povinnost nesplnil, nebo pokud mu potřebné údaje nesdělil, je povinen učinit příslušné zdravotní pojišťovně oznámení sám. Jestliže zdravotní pojišťovna o zařazení klienta mezi státní pojištěnce neví, nemůže žádat o platbu pojistného státem, a pojištěnec je následně vlastně veden jako dlužník – osoba, u které není znám plátce pojistného, nebo (pokud má souběžně příjmy ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti) osoba, která je povinna dodržet minimální vyměřovací základ. Může pak dostat od pojišťovny vyúčtování nedoplatků a jistě není příjemné, obzvláště u starších lidí v důchodu, když obdrží dopis, ze kterého je patrné, že patří mezi dlužníky.