Přerozdělování pojistného

Za osoby, za které je plátcem pojistného stát, hradí měsíčně pojistné Ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění, a to do 25. dne předcházejícího kalendářního měsíce.

Tento zvláštní účet, který slouží k přerozdělování pojistného, zřizuje a spravuje VZP. Vede ho ale odděleně od ostatních účtů a fondů, které spravuje.

Přerozdělování pojistného

Účelem přerozdělování je vyrovnat rozdíly, které jsou mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami jak na straně výše příjmů od plátců, tak na straně výše nákladů na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Přerozdělování pojistného má za úkol udržet určitou míru solidarity pojištěnců s vysokými příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy a dále pojištěnců zdravých s pojištěnci nemocnými.

Způsob přerozdělování pojistného stanoví zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Pojistné vybrané jednotlivými zdravotními pojišťovnami podléhá přerozdělování již od 1. ledna 1993. V letech 1993 až 2004 nebyla kritéria přerozdělování zcela dostačující, byl přerozdělován pouze nízký stupeň vybraného pojistného (60 %) a nebyla zohledněna nákladovost pojištěnců. Kritériem přerozdělování byl jen počet a věk pojištěnců, za které hradí pojistné stát. Cílem takto nastaveného přerozdělování bylo vyrovnat rozdílný podíl státních pojištěnců v jednotlivých pojišťovnách.

Vzhledem k tomu, že principy solidarity nelze zachovávat jen na straně příjmové, ale i na straně výdajové, bylo navrženo a od 1. ledna 2005 přijato nové přerozdělování 100 % vybraného pojistného, jehož kritériem byla nákladovost pojištěnců dle věku a pohlaví, spolu se zavedením systému kompenzace rizika.

Mechanismus přerozdělování platný od 1. ledna 2005 však nezohledňoval chronicky nemocné pacienty, proto se od 1. ledna 2018 přešlo na tzv. PCG přerozdělování. PCG přerozdělování používá dva různé mechanismy, řízené samostatnými a oddělenými kritérii.

První mechanismus provádí přerozdělování pojistného podle nákladových indexů věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin pojištěnců. Do určité míry zachovává solidaritu na straně výdajů za zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění v rámci zvolených 38 skupin pojištěnců a lépe zohledňuje chronicky nemocné pacienty.

Druhý mechanismus provádí přerozdělování podle pojištěnců, za něž byly zdravotními pojišťovnami uhrazeny zvlášť nákladné hrazené služby z veřejného zdravotního pojištění. Jedná se o částečnou kompenzaci u pojištěnců s nejvyšším zdravotním rizikem.

Nákladnými hrazenými službami se rozumí hrazené služby poskytnuté pojištěncům, u nichž výše úhrady příslušnou zdravotní pojišťovnou za jednoho pojištěnce překročila v jednom období přerozdělování částku odpovídající součtu příjmu zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty. (Pro vyúčtování nákladných hrazených služeb za rok 2017 se použije úprava zákona č. 592/1992 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2017, ve kterém je za nákladnou hrazenou službu považován patnáctinásobek průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění za posledně účetně uzavřený kalendářní rok.)

Úhrady za nákladné pojištěnce jsou příspěvkem pojišťovnám na drahé pojištěnce, a to  s ohledem na jejich zdravotní stav napříč věkovými skupinami. Jedná se o solidaritu v rámci nadměrného výskytu zdravotního rizika a dále o zajištění pojišťoven proti nadprůměrnému výskytu drahých pojištěnců, který by vedl k finančním problémům dané pojišťovny.