Bez ohledu na svoji státní příslušnost (státy EU, státy mimo EU) jsou v ČR zdravotně pojištěny podle zákona o veřejném zdravotním pojištění osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR, a také osoby, které zde nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR. Zdravotní pojištění v tom případě vzniká dnem získání trvalého pobytu, resp. dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území ČR stala takovým zaměstnancem. Stejně jako každý jiný pojištěnec musí plnit oznamovací a další povinnosti vůči zdravotní pojišťovně, kterou si vyberou, a musí platit pojistné (nebo za ně musí být placeno zaměstnavatelem, ev. státem). Dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území ČR pak toto pojištění zaniká.

Podle evropských nařízení jsou účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění osoby z Evropské unie, které jsou v ČR zaměstnané nebo podnikají a jejich rodinní příslušníci Dále pak i občané z EU, kteří pobírají některou z českých dávek sociálního zabezpečení (např. podpora v nezaměstnanosti, důchod, mateřská), nebo osoby tzv. ekonomicky neaktivní (bez vlastního příjmu), pokud prokážou, že mají v ČR své faktické bydliště, tedy těžiště svých zájmů. Opět platí, že si mohou vybrat kteroukoli českou zdravotní pojišťovnu. Musí mít navíc na paměti, že evropská nařízení se vztahují na celou oblast sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění, dávek v nemoci a mateřství apod. Nelze tedy být v ČR jen zdravotně pojištěn.

Do českého systému veřejného zdravotního pojištění mohou patřit i někteří cizinci ze zemí mimo EU. Na základě mezinárodních smluv s USA, Japonskem, Tureckem, Severní Makedonií, Srbskem, Černou Horou, Albánií a zatím nejnověji Tuniskem se tamní pojištěnec zaměstnaný či podnikající v ČR stává účastníkem zdejšího systému zdravotního pojištění (a naopak). Dříve museli mít tito cizinci v ČR uzavřené komerční pojištění, ovšem podle těchto smluv naopak musejí být pojištěni v systému veřejného zdravotního pojištění. Mohou si vybrat kteroukoli z českých zdravotních pojišťoven, u ní se musí zaregistrovat a pak plnit všechny povinnosti pojištěnce (zejména platit pojistné na zdravotní pojištění a plnit oznamovací povinnost). Také tyto smlouvy, podobně jako evropská nařízení, zahrnují vždy celou oblast sociálního pojištění, nejen pojištění zdravotní.

Obdobný princip zakládají i mezinárodní smlouvy ČR s Izraelem, které se však aplikují pouze na občany (nikoli všechny pojištěnce) ČR a dané země.

Tento postup se ale nevztahuje na turistické a další nevýdělečné pobyty cizinců ze zemí mimo EU v ČR, včetně pobytů studijních. I cizinci z výše uvedených zemí, kteří v ČR pobývají „nevýdělečně“ (a nemají zde trvalý pobyt), tedy nadále musí mít komerční pojištění, protože na zařazení do českého systému veřejného zdravotního pojištění nemají nárok.