O tom, zda může být konkrétní lék hrazen standardně z veřejného zdravotního pojištění, rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten je v Česku ze zákona jedinou institucí, která má uvedenou kompetenci, a všechny zdravotní pojišťovny musí jeho rozhodnutí respektovat.

Zákon o veřejném zdravotním pojištění nicméně v paragrafu 16 stanoví, že lék, který doposud není možné hradit standardně z veřejného pojištění, může pojišťovna svým klientům i přesto zaplatit. Zároveň ovšem týž zákon výslovně dodává, že takový postup je možný jen tehdy, jedná-li se prokazatelně o jedinou možnou léčbu a navíc pouze ve výjimečných případech.

V loňském roce ovšem lékaři požádali Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o schválení a zaplacení takto nestandardně hrazené terapie ve více než 14 tisících „výjimečných“ případů. Pojišťovna přesto schválila 90,1 % z nich. Pro srovnání – v roce 2013 bylo schváleno 85,1 % podaných žádostí.

Počet žádostí o nestandardní úhradu léčby a související vynaložené náklady

Ve výjimečných případech, když pojišťovna žádost zamítla, to bylo proto, že zákon její schválení neumožňoval – obvykle nešlo o jedinou možnost léčby, v úvahu připadala i jiná účinná a standardně hrazená terapie.

Při posuzování žádostí VZP spolupracuje s odbornými lékařskými společnostmi, které definují typy pacientů, pro něž je daný lék skutečně jedinou možností léčby.

Mgr. Oldřich Tichý
vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí