revizní lékařka, RP Praha

Na revizní práci mne nejvíce baví její čistota a vůně. Odjakživa mi voněly papíry a měla jsem ráda jasná pravidla.

Na revizní práci mne nejvíce baví její čistota a vůně. Odjakživa mi voněly papíry a měla jsem ráda jasná pravidla. Jako revizní lékař si za svoji provedenou práci ručím, mám dostatek času na to, abych výsledky mohla předat dokonale zdokumentované, jasné a přehledné, zpracované podle platných norem.

Pracuji v úžasném kolektivu, kde si vzájemně pomáháme a pomáháme si i napříč v jednotlivých pobočkách. Řešíme problémy, které už někdo řešil na druhé straně republiky, a nezažila jsem, že by nám nechtěl poradit nebo i pomoci. Tuto poklidnou kancelářskou rutinu prokládáme s asistentkami revizního lékaře cestami na revize vybraných pracovišť. Revize neprovádíme zbytečně, ani plošně, ale vždy na základě pečlivé analýzy, tak aby měly smysl. Denně komunikuji s lékaři a zdravotníky a také s našimi klienty – pacienty. Řeším jak běžné dotazy ze strany pacientů, tak i hlubší problémy. Pokud pomohu, mám pocit uspokojení. Svoji pracovní dobu si přizpůsobuji svým potřebám, VZP to umožňuje. Domů odcházím s pocitem, že jsem se nenudila, odevzdala vše, co jsem si naplánovala a třeba jsem i někomu pomohla. Mohu odpočívat nebo se věnovat rodině. Večer usínám a těším se, že půjdu ráno do práce. To mne baví.

Co se mi ve VZP povedlo, to by asi museli posoudit ostatní. Já osobně mám radost, že se mi snad podařilo získat důvěru lékařů a zdravotníků na té „druhé straně“. Většina zdravotníků, u kterých provádím kontrolu či revizi, a mohu s nimi vše projednat, se na mne i dál obrací, pokud potřebuje vyřešit problém nebo jen konzultovat. A to je velice příjemné.

Práci revizního lékaře bych doporučila tomu, kdo má alespoň trochu rád práci s počítačem. Pro lékaře, který miluje jenom klinickou práci a zápisy a vzornou dokumentaci považuje sám pro sebe za přítěž, která ho zdržuje, tak pro něj práce ve VZP vhodná není. Je vhodná pro každého, kdo chce mít čistou, pestrou a zajímavou práci v příjemném kolektivu, s jasně danými pravidly. Tomu, kdo chce žít život bez velkých stresů, v noci klidně spát a ráno se těšit do práce, protože ví, že někomu svou prací pomůže, a že má smysl. A pokud si lékař ponechá 1 klinický den v týdnu, aby neztratil kontakt se svými pacienty a s lékařskou praxí, kterou má rád, proč by jinak medicínu studoval, troufnu si říct, že spokojenost s profesním životem může být stoprocentní.