Elektronickou zdravotní knížku by měly využívat všechny zdravotní pojišťovny

Zdroj: denik.obce.cz | 5.4.2011 | rubrika: Veřejná správa online | autor: Prokop Konopa

Jaký je aktuální stav projektu IZIP?

Základní krok je za námi – elektronická zdravotní knížka je na světě a v současné době evidujeme přibližně 2,4 milionu potenciálních uživatelů. Zhruba polovina aktivní populace, kterou VZP pojišťuje, je tak připravena tento projekt využívat. Tato skupina má přístup do určitého prostoru, může tam mít zprávy od ošetřujících lékařů, má přehled o všech fakturovaných úkonech, která na ně zdravotnická zařízení vykázala, a navíc i řadu aplikací, které si může zavést – například očkovací kalendář, kalendář preventivní péče, schéma dětských lékařských prohlídek a mnoho dalších důležitých zdravotnických informací.

Hlavní výzvou dneška je asi EZK co nejrychleji zavést do běžné praxe…

To je samozřejmě pravda, v ideálním případě bychom brzy měli využívat maximum informací od lékařů a mít funkční informační systém. Rádi bychom začali s elektronickou preskripcí, to by mohlo zamezit poměrně častému, zbytečnému a nákladnému opakovanému předepisování stejných nebo podobných léků. Není žádnou výjimkou, že některý chronický pacient, který se léčí u tří nebo čtyř lékařů, má předepsáno třeba 12 až 15 velmi podobných léků, a to v některých případech může přímo ohrozit jeho život. Pokud se nám povede dobře evidovat a sledovat vícenásobná laboratorní vyšetření, z nichž dokonce některá (například genetická) stačí provést jen jednou za život, můžeme i tady uspořit nemalé prostředky. Zrovna nedávno jsem měl v ruce statistiku, kolik CT vyšetření se dělá naprosto zbytečně. Je to především o komunikaci mezi lékaři a zdravotnickými zařízeními a v tom může elektronická zdravotní knížka opravdu hodně pomoci.

Jaké kroky plánujete v nejbližší době?

V současné době přebudováváme náš informační systém na centrální, projekt by měl být dokončen v roce 2012. Počítáme s tím, že data od zdravotnických zařízení budeme na rozdíl od stávajícího dávkového systému přijímat online, což umožní i autorizaci jednotlivých výkonů. Chystáme také čipovou kartu profesionála, což je poměrně nákladný projekt, a rovněž kartu pojištěnce. Cílový stav by měl být takový, že lékař i pacient by jejím vložením do čtečky v ordinaci vlastně jednoduše potvrdili, že výkon byl proveden – my to dostaneme online do systému a můžeme okamžitě poskytnout zpětnou vazbu. Centralizovat chceme i agendu revizních lékařů, povolování velmi nákladných léků apod.

Co na to lékaři a zdravotnická zařízení?

Před časem jsme tyto záměry prezentovali formou kulatých stolů široké lékařské veřejnosti. Nemocnice to celkem logicky vítají, těm je jasné, že pro další rozvoj je kvalitní elektronická komunikace nezbytná. Už dnes řadu agend přes náš portál vyřizují a my se budeme snažit tyto možnosti dále rozšiřovat a někdy složitou administrativu zjednodušovat. Co se týče laboratorních pracovišť, ani ty proti účasti v tomto projektu prakticky nic nenamítají, musím ale přiznat, že jsme jim přislíbili jakousi drobnou motivaci – je nám jasné, že vyžadované certifikace jsou pro ně nákladné, tak jsme jim nabídli malé zvýšení ceny bodu za provedené výkony. Souhlas jsme získali i od lékárníků, tam jsme pak vedli diskusi spíše o technických detailech, o elektronické proskripci a tvorbě cen. Problémy vznikly se získáním souhlasu praktických lékařů a ambulantních specialistů – určité prvky systému se jim líbí, měli ale obecnější výhrady proti provozovateli systému, vyjádřili obavy, že vzniká monopol VZP, že data nebudou dostatečně zabezpečena apod. Řadu těchto námitek se snad už společnosti IZIP podařilo vyvrátit, a protože Všeobecná zdravotní pojišťovna v této společnosti posiluje svoje vlastnická a hlasovací práva, osobně se domnívám, že obavy lékařů jsou zbytečné.

Bez jednoznačné podpory se ale pravděpodobně nepodaří udělat finální kroky, které by vedly k širokému rozšíření elektronické zdravotní knížky…

Je asi jasné, že elektronická zdravotní knížka je logickým začátkem elektronizovaného zdravotnictví. Jinak to zřejmě nepůjde. Myslím si, že už je načase, aby došlo k nějakému celkovému konsenzu tak, aby se to celkově řešilo koncepčně a jednoznačně to směřovalo k rychlejšímu rozvoji elektronického zdravotnictví. Projekt je navíc od počátku koncipován jako důležitý prvek celého systému s tím, že by jej měly využívat všechny zdravotní pojišťovny. Elektronický identifikátor by měl být v optimálním případě společný nejen pro všechny pojišťovny, ale také pro sociální správu – nemá cenu vydávat další a další kartičky.

Je vůbec v době úspor šance dostat se k odpovídajícím finančním prostředkům?

Určitě ano. Byla by škoda nevyužít prostředky z Evropské unie, které jsou k dispozici pro řešení z oblasti e-governmentu a e-health. Je jasné, že současný "konkurenční" boj mezi pojišťovnami k nějaké koncepční práci moc nepřispívá, vznikají spíše konkurenční projekty a to vzhledem k tomu našemu poměrně malému prostoru v České republice určitě není ideální. Nesmírně důležitou úlohu zde může sehrát právě státní správa a já jsem osobně velice rád, že ministerstvo zdravotnictví má rozvoj e-health v současné době jako jednu z priorit. Pokud se názory expertů, které čas od času slýcháme na různých konferencích a které jsou si dost blízké, podaří nějak rozumně koordinovat, může brzy vzniknout ucelená koncepce, která v následujících třech až pěti letech posune celé zdravotnictví výrazně dopředu.

Ještě bych se rád zeptal na váš názor na tzv. komunitní péči, o které se v poslední době hodně mluví a kde právě mohou moderní technologie přinést veřejné správě významné benefity…

Na rozdíl od většiny evropských zemí u nás zatím přetrvává stav, že sociální část je oddělena od zdravotní – to samozřejmě způsobuje řadu problémů. I když je to v každém státě trochu jinak, nikde se neodděluje sociální problematika (nemám na mysli nemajetnost nebo nezaměstnanost), od třeba dlouhodobé péče o seniory. V zahraničí se vlastně i hovoří hlavně o sociálních pojišťovnách a i ty základní předpisy EU uvádějí sociální či zdravotně-sociální pojištění. Je to trochu komplikované. Složité je i placení péče nebo třeba kompenzačních pomůcek – něco platíme my, něco sociální správa. A protože peněz je málo, rezorty často soutěží mezi sebou. Zasahují do toho i poplatky v nemocnicích, kde jde většinou řádově jen o desítky korun, a poplatky v sociálních zařízeních, kde jsou částky daleko vyšší – musím ale říci, že zdravotní pojišťovny toho platí mnohem víc. Ale ať nekončíme posteskem: vítáme samozřejmě různé nové projekty, které v této oblasti vznikají a které využívají dostupné moderní technologie, ať už jde o rehabilitační programy pro seniory, projekt "Život 90", systémy dálkového dohledu apod. Je nám jasné, že spolupráce je tady nezbytná a snažíme se v rámci možností na jejich rozvoji finančně podílet.